V Ochlos, Ochlos, Ochlos není publikum jen svědkem dění. Spolu s účinkujícími se stává součástí imaginárního athénského shromáždění, kde se řeční, hlasuje, tančí i hraje hudba. Participativní performance Jana Mocka tak otevírá otázku, jak vzniká společné „my“ — a kdo může zůstat za jeho hranicí.
Starověký rituál jako dnešní politická hra
Představení pracuje s představou lidového shromáždění ve starověkých Athénách, ale nejde o historickou rekonstrukci v běžném smyslu. Antické rituály se tu stávají rámcem pro současné přemýšlení o demokracii, kolektivní identitě a rozhodování. Diváci se spolu s účinkujícími podílejí na oživování shromáždění a sledují, jak se jeho pravidla a nálada utvářejí.
Výraznou roli mají dvě hybridní bytosti z antické mytologie — kozonožci s lidským trupem. Jejich přítomnost posouvá dění mezi známým a cizím, lidským a nelidským. Vedle řečnění a hlasování se objevuje také střepinový soud, historický způsob rozhodování o vykázání člověka z obce. V rámci performance se tak otázka společného rozhodování dotýká i jeho méně pohodlné stránky: možnosti někoho vyloučit.
Kdo patří do společného „my“?
Název Ochlos, Ochlos, Ochlos odkazuje k davu či lidu, který se shromažďuje a jedná jako celek. Performance však nebere společenství jako samozřejmost. Zkoumá, kdo dostává prostor promluvit, podle čeho se přijímá rozhodnutí a co se stane s těmi, kteří do vymezeného kolektivu nezapadají.
Právě zapojení publika dává těmto tématům bezprostřední rozměr. Shromáždění se neodehrává pouze jako příběh na jevišti, ale jako situace, do níž diváci vstupují. Představení tak může oslovit i ty, kdo běžně nevyhledávají experimentální divadlo: místo hotových odpovědí nabízí zkušenost s tím, jak se společné rozhodování rodí a jaké napětí může přinášet.
Experimentální scéna v zahradním pavilonu
Alfred ve dvoře na pražské adrese Františka Křížka 495/36 je známý zaměřením na nezávislou tvorbu, pohybové, vizuální a experimentální divadlo. Budova vznikla jako zahradní divadelní pavilon a pro svůj vzhled se jí někdy říká „železný fotoaparát“. Vybudoval ji v roce 1997 mim, choreograf a režisér Ctibor Turba; o čtyři roky později předal prostory spolku Motus, který zajišťuje obnovený provoz divadla.
Ochlos, Ochlos, Ochlos do této dramaturgie zapadá svou kombinací divadelní hry, rituálu a účasti publika. Koncept, scénografii i režii vytvořil Jan Mocek. V aktuálním programu jsou jako účinkující uvedeni Arseniy Mikhaylov a Tinka Avramova, hudbu složil Matouš Hekela a produkci zajišťuje Táňa Švehlová ze SixHouses. Premiéra projektu se konala v listopadu 2025; listopadové uvedení v Alfredovi ve dvoře je označeno jako jeho přepracovaná verze.
Termín a praktické informace
Performance je v Alfredovi ve dvoře naplánována na čtvrtek 26. a pátek 27. listopadu 2026, vždy od 20 hodin. Uvedení 27. listopadu trvá přibližně 50 minut a probíhá v češtině s anglickými titulky. K divadlu se lze dostat od tramvajových zastávek Strossmayerovo náměstí, Kamenická nebo Veletržní, případně od stanice metra C Vltavská.
Divadlo uvádí, že přístup vozíčkářů je možný po předchozí domluvě přes dvůr; bezbariérové toalety k dispozici nejsou. Před návštěvou je vhodné ověřit aktuální podmínky přímo u pořadatele.