Do komorního prostoru Werichovy vily se vrací příběh, který spojuje francouzský Lyon a Grenoble s Petrkovem na Vysočině. Inscenace Reynek_Renaud – Snění z Petrkova představuje vztah básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka a francouzské básnířky Suzanne Renaudové jako setkání dvou osobností, jazyků i krajin.
Představení je podle programu Werichovy vily naplánováno na pondělí 23. listopadu 2026 od 19 hodin. Uváděn je také termín 2. října 2026; před návštěvou je proto vhodné ověřit aktuální datum v prodejním systému nebo přímo u pořadatele.
Poezie, která se nehří v klidu knihovny
Snění z Petrkova není klasickou činohrou založenou pouze na životopisném vyprávění. Tvůrci propojují dramatický a prozaický text s poezií, tancem, zpěvem, hudbou a živou výtvarnou akcí. Výraznou součástí inscenace je také práce s obrazem a grafickým odkazem Bohuslava Reynka.
Autorem, režisérem a choreografem je Martin Dvořák, výtvarnou stránku připravil Adam Panáček a hudbu složila Beata Hlavenková. Na jevišti se objevují Klára Havelková, v programu uváděná také jako Trojanová, Martin Dvořák a Adam Panáček. Projekt vznikl v dramaturgické linii ProART Company, která dlouhodobě propojuje poezii, literaturu a divadelní prostředky.
Inscenace byla vytvořena přímo pro prostor Werichovy vily. Její komorní měřítko má připomenout atmosféru petrkovského domu, zahrady a každodenního života, v němž se osobní vztah Reynka a Renaudové prolínal s jejich tvorbou.
Mezi Grenoblem a Vysočinou
Bohuslav Reynek se se Suzanne Renaudovou setkal v roce 1923. O tři roky později se v Grenoblu vzali a v následujícím desetiletí žili mezi Francií a Petrkovem. Zimy trávili v Grenoblu, léta na statku na Vysočině, který se postupně stal jejich společným domovem i tvůrčím zázemím.
Renaudová do tohoto vztahu přinesla francouzskou básnickou zkušenost, Reynek se stal mimo jiné překladatelem její tvorby. Její sbírka Křídla z popele vznikala také pod vlivem české krajiny a nejprve vyšla francouzsky, později v Reynkově překladu. Jejich příběh tak není jen portrétem uměleckého páru, ale také dokladem živé česko-francouzské kulturní výměny.
Do jejich životů však zasáhly válka a poválečné poměry. Za války musela rodina Petrkov opustit a zhruba rok pobývala u rodiny nakladatele Josefa Floriana ve Staré Říši. Po válce byl statek vyvlastněn a část areálu využívalo jednotné zemědělské družstvo. Témata vykořenění, ztráty jistoty a tvorby v nesvobodné době proto tvoří důležitou vrstvu představení.
Werichova vila jako pražský Petrkov
Volba místa není náhodná. Werichova vila stojí na Kampě v historickém centru Prahy a její dějiny sahají více než čtyři století do minulosti. První zmínka o dnešní stavbě pochází z roku 1580. Objekt býval koželužnou, později zahradním domkem a bydlel v něm také učenec Josef Dobrovský.
Po povodni v roce 2002 prošla vila obnovou a od roku 2015 ji na základě veřejné soutěže získalo do pronájmu Museum Kampa. Dnes funguje jako muzeum a multifunkční kulturní prostor se stálou expozicí, výstavami, koncerty, besedami, workshopy i divadelními projekty. Právě její domácí a neokázalé měřítko umožňuje, aby příběh Reynka a Renaudové nepůsobil jako vzdálená literární legenda, ale jako intimní setkání.
Za příběhem lze vyrazit i na Vysočinu
Kdo chce poznat skutečné místo spojené s Reynkovými, může pražský zážitek později doplnit návštěvou Petrkova. Zámeček, zahrada a hospodářské objekty představují významné literární pamětní místo i kulturní památku. Areál je od roku 2020 ve správě Památníku národního písemnictví a postupně zde vzniká Česko-francouzské kulturní centrum.
Dochoval se také zahradní domek, který si Reynek nechal postavit v roce 1919 a kde tvořil. K atmosféře místa patří původní stavební detaily zámečku, například výmalba, okna, kachlová kamna, dveře a kování. Petrkov propojuje s Havlíčkovým Brodem naučná stezka Bohuslava Reynka; pokračuje až ke hřbitovu ve Svatém Kříži, kde jsou básník a Suzanne Renaudová pohřbeni vedle sebe.
Werichova vila se nachází na adrese U Sovových mlýnů 501/7 v Praze 1 – na Malé Straně. Vstupenky na představení se podle aktuálních informací prodávají přes GoOut a pokladnu vily. Divadelní vstupné je samostatné od běžného vstupu do muzejní části, proto je dobré počítat s tím, že případná prohlídka expozice se řeší zvlášť.