Legiobanka není jen výrazná fasáda na rušné ulici. Je připomínkou doby, kdy se nový stát snažil vytvořit vlastní instituce i vlastní architektonický výraz. Právě od této budovy na adrese Na Poříčí 1046/24 začíná komentovaná vycházka, která propojí dějiny československé státnosti s proměnami pražského finančního centra.
Stavba pro mladou republiku
Banka československých legií vznikla v roce 1919. Její první úřadovny sídlily ve Štefánikových kasárnách a později v hotelu U Saského dvora. Současná budova přišla na řadu jako reprezentativnější sídlo instituce spojené s československými legionáři a nově vzniklou republikou.
Projekt navrhl architekt Josef Gočár. Stavba je jedním z výrazných příkladů rondokubismu, směru známého také jako národní sloh či obloučkový kubismus. Ostré hrany kubismu v něm ustupují zaobleným tvarům a obloukům. Na Legiobance stojí za pozornost mohutné římsy i způsob, jakým dům ustupuje od uliční čáry. Výsledkem není nenápadná kancelářská budova, ale stavba, která se hlásí o pozornost a současně nese dobovou představu o reprezentaci československého státu.
Od fasády až do bankovní dvorany
Příběh areálu se neodehrává pouze na ulici. Bankovní dvorana vznikla v přízemní stavbě ve vnitřním dvoře, takže k původnímu řešení patřil také velkorysý prostor pro každodenní provoz banky. Při vycházce tak lze číst budovu nejen jako architektonický symbol, ale i jako pracoviště a instituci, která měla sloužit konkrétním lidem.
Vedle Gočárovy stavby stojí další vrstva příběhu: sousední funkcionalistický dům, postavený v letech 1937 až 1938 podle návrhu architekta Františka Marka. S Legiobankou je komunikačně propojený, ale jde o samostatnou stavbu z jiné doby a s jiným architektonickým jazykem. Jeho součástí je dvorana se sklobetonovou klenbou a pasáž s někdejším automatem U Rozvařilů. Na několika krocích tak lze sledovat, jak se mezi válkami měnil pohled na městskou architekturu i podobu veřejných prostorů.
Bankovní dějiny v čase politických zlomů
Vycházka zasazuje architekturu do širšího příběhu republiky, od jejího vzniku přes období druhé republiky až po protektorát. Po únoru 1948 byla Legiobanka začleněna do Státní banky československé. Areál později prošel rekonstrukcí a dostavbou, která se uskutečnila v letech 1992 až 1994. Budovy tak odrážejí nejen vkus svých architektů, ale také proměny institucí a politického uspořádání.
Pořadatel avizuje také pohled na zlatou minci označovanou za druhou největší na světě a možnost potěžkat zlatou cihlu. Jde o příslib programu; bližší informace o konkrétní minci ani podmínkách této části nejsou v anotaci uvedeny. Vedle velkých dějin může být zajímavé i připomenutí každodenního města: pasáží, bankovních prostorů a míst, kde se lidé zastavovali na jídlo.
Praktické informace k vycházce
Vycházka je vypsána na sobotu 19. prosince 2026 od 14 hodin. Sraz má být před Legiobankou na Na Poříčí, konec poblíž stanice metra Můstek a předpokládaná délka je hodina a půl až dvě. Vstupenky podle pořadatele nebude možné koupit na místě, proto je dobré předem ověřit jejich dostupnost i to, zda se termín nezměnil.
Trasa není vhodná pro kočárek. Anotace uvádí možnost vstupu pro vozíčkáře, to však samo o sobě nepotvrzuje bezbariérovost celé vycházky. Před návštěvou se proto vyplatí ověřit u pořadatele konkrétní podmínky. Pokud se vycházka uskuteční podle plánu, nabídne příležitost číst pražské centrum jako časovou osu: od ambicí mladé republiky přes meziválečný funkcionalismus až po další proměny bankovního domu.