Na první pohled působí lipenská hráz poměrně nenápadně. Přes její korunu vede silnice a návštěvník může snadno získat dojem, že jde především o praktické spojení obou břehů nádrže. Ve skutečnosti stojí na jednom z nejvýznamnějších vodohospodářských děl v Česku. Lipno I vzniklo jako první stupeň horní části Vltavské kaskády a dodnes plní důležitou roli při zadržování vody, ochraně před povodněmi i výrobě elektřiny.
Hráz jako součást obrovského systému
O stavbě nádrže u Lipna se rozhodlo krátce po druhé světové válce. Přípravné práce začaly v letech 1946 až 1947, hlavní výstavba pak probíhala mezi roky 1952 a 1959. Výsledkem je vodní plocha o rozloze přibližně 4 870 hektarů, s délkou vzdutí kolem 42 kilometrů a břehy dlouhými zhruba 150 kilometrů. Lipno je tak největší vodní plochou v České republice.
Samotná hráz měří 296 metrů a nad okolním terénem vystupuje do výšky 25 metrů. Přibližně třetinu tvoří betonová gravitační část, zbytek je sypaná zemní hráz s návodním těsněním. V betonové části se nacházejí dvě základové výpusti a nad nimi dvě hrazená přelivná pole. Stavba proto není jen hranicí mezi vodou a pevninou, ale důležitým regulačním uzlem celé soustavy.
Elektrárna, kterou z povrchu neuvidíte
Největší překvapení čeká pod hladinou a pod povrchem. Vodní elektrárna Lipno I je vybudována jako podzemní kavernová elektrárna. Strojovna se nachází přibližně 160 metrů pod hladinou Vltavy a voda k turbínám proudí dvěma tlakovými šachtami o průměru 4,5 metru a délce 160 metrů.
Dvě Francisovy turbíny mají podle současných údajů ČEZ celkový výkon 138 megawattů. Elektrárna dokáže najet na plný výkon přibližně za dvě a půl minuty, což z ní dělá významný prvek při regulaci české energetické sítě. Po průchodu turbínami voda pokračuje 3,6 kilometru dlouhým odpadním tunelem do vyrovnávací nádrže Lipno II u Vyššího Brodu. Ta pomáhá tlumit kolísání průtoků způsobené špičkovým provozem.
Od roku 1999 je u vodního díla také malá vodní elektrárna. Využívá sanační průtok do původního koryta Vltavy v úseku Čertových proudů mezi Lipnem a Vyšším Brodem. Při mimořádných exkurzích mohou návštěvníci sestoupit do podzemní strojovny, prohlédnout si generátor s rotorem o hmotnosti 240 tun a nahlédnout také do odpadního tunelu. Nejde však o běžnou součást návštěvy hráze. Prohlídky se konají jen v předem vypsaných termínech a podléhají registraci i bezpečnostním podmínkám.
Výlet přes hráz na pravý břeh
Hráz je zajímavá také jako výletní výchozí bod. Přes její korunu vede komunikace na pravý břeh Lipna, odkud lze pokračovat pěšky nebo na kole směrem k Přední Výtoni. Při pohybu v okolí je třeba pamatovat na to, že jde o provozované vodní dílo, nikoli o volnočasový areál. Režim pohybu a případná omezení se mohou měnit podle aktuální situace.
Jedním z cílů, kam se dá od hráze vyrazit, je vyhlídka Čertovo kopyto. Vhodný přístup představuje modrá turistická značka z prostoru lipenské přehrady. Konkrétní délku a náročnost výletu je dobré přizpůsobit výchozímu místu, počasí a aktuálnímu stavu tras. Hráz lze spojit také s cyklovýjezdem po pravém břehu nebo s návštěvou dalších lipenských atrakcí, například Stezky korunami stromů na Kramolíně. Ty už ale nejsou součástí samotného vodního díla.
Technická zajímavost s příběhem krajiny
Lipno nevzniklo ve zcela neznámém místě. O regulaci povodní v horní části Vltavy se uvažovalo už dříve; návrh z roku 1892 například počítal se systémem přehrad u Frymburku a Želnavy. K uskutečnění rozsáhlého projektu však došlo až po změně poměrů po roce 1945.
Dnes se na Lipenskou hráz jezdí kvůli výhledům, vodě i výletům, její původní účel ale zůstává stejně důležitý jako při vzniku nádrže. V popularizačním smyslu ji lze označit za technickou památku či technickou zajímavost regionu. Není však vhodné zaměňovat toto označení za potvrzení, že jde o kulturní památku chráněnou zákonem. Nejlepší způsob, jak místo poznat, je spojit pohled na hráz s výpravou do okolní krajiny a případně s oficiální exkurzí do podzemí, pokud ji provozovatel právě nabízí.