Pět velkých mozaik Maxe Švabinského mělo zdobit Národní divadlo v Praze. Plán se nakonec změnil, a tak se jejich cesta z pražské lodžie stočila do Kroměříže. Dnes jsou rozdělené mezi dvě místa v centru města: čtyři najdete v areálu hotelu Octárna, pátou v podloubí před Muzeem Kroměřížska na Velkém náměstí.
Pro Národní divadlo, které je nakonec nepotřebovalo
Švabinský dostal zakázku v roce 1941. Jeho mozaiky měly nahradit poškozené fresky Josefa Tulky na severním průčelí Národního divadla. Umělec připravil návrhy, takzvané kartony, a dílo bylo dokončeno ve spolupráci se sklářským technologem Michailem Ajvazem a mozaikářskou dílnou Ústředí uměleckých řemesel.
Do lodžie se však mozaiky neosadily. Odborníci dospěli k závěru, že původní Tulkovy fresky lze zachránit a restaurovat. Přečkaly požár divadla v roce 1881 a v roce 1954 se jich ujal restaurátor František Petr. Švabinského cyklus tak zůstal bez původně zamýšleného místa. Za lunety přesto získal umělec titul laureáta státní ceny prvního stupně.
Pět výjevů z českých dějin
Cyklus zachycuje významné okamžiky a osobnosti českých dějin. První luneta představuje Libuši věštící slávu Prahy, další Karla IV. při založení univerzity a Jana Žižku vedoucího tábority do boje. Čtvrtý výjev zachycuje Komenského loučení s vlastí.
Pátá mozaika se od ostatních námětem liší: vzdává hold lidem spojeným se vznikem Národního divadla. Zobrazuje architekta Josefa Zítka, skladatele Bedřicha Smetanu, historika Františka Palackého, malíře Mikoláše Alše a sochaře Josefa Václava Myslbeka i Vojtěcha Hynaise. Právě tato luneta se dnes nachází samostatně u muzea.
Od zámecké zahrady k někdejšímu klášteru
V roce 1963 přešly mozaiky do majetku Uměleckohistorického muzea v Kroměříži. Po několika provizorních umístěních je v květnu 1973 odhalili v pěti obloucích Colloredovy kolonády v Podzámecké zahradě. Na tomto místě zůstaly zhruba čtvrt století.
V roce 1997 byly z kolonády sejmuty v souvislosti s přípravou zápisu kroměřížského zámku a zahrad na seznam UNESCO. K zápisu došlo v prosinci 1998 a lunety zamířily na nové adresy. Čtyři se v roce 1999 objevily na zdi bývalého františkánského kláštera, v areálu dnešní Octárny u Komenského náměstí.
Pro toto místo je důležitá i osobní vazba. Max Švabinský v areálu podle Muzea Kroměřížska bydlel od svých dvanácti let až do odchodu na studia do Prahy v roce 1891. Klášter založil kardinál Ditrichštejn roku 1611 a po jeho zrušení v roce 1788 sloužily budovy různým účelům. Byla tu mimo jiné výrobna octa, od níž se odvozuje dnešní název Octárna.
Pátá zastávka na Velkém náměstí
Do areálu Octárny se všech pět lunet nevešlo. Výjev Budovatelé Národního divadla byl po sejmutí z kolonády uložen na zámku a návštěvníci ho dlouho nemohli spatřit. V roce 2024 se přestěhoval do podloubí před Muzeem Kroměřížska na Velkém náměstí. Tím se cyklus znovu stal veřejně přístupným v celém rozsahu, i když na dvou různých místech.
Prohlídku lze pojmout jako krátkou městskou procházku: nejprve zamířit k Octárně a potom na Velké náměstí, případně opačně. U muzea je možné návštěvu spojit s Památníkem Maxe Švabinského, který je součástí Muzea Kroměřížska. Protože přístupnost areálu Octárny ani aktuální režim návštěv muzea nemusí být vždy stejný, před cestou se vyplatí ověřit si podmínky u příslušných míst.