Dějiny gastronomie nezačínají u receptu, ale u ohně. Právě od pravěkého ohniště vedla někdejší expozice Muzea gastronomie v Praze návštěvníky přes dýmné a krbové kuchyně až k moderním sporákům, mikrovlnným troubám a konvektorům. Soukromý projekt manželů Niny a Ladislava Provaanových se v roce 2012 stal dobově označovaným za první muzeum gastronomie v České republice.
Muzeum sídlilo v historickém domě v Jakubské ulici 12, nedaleko náměstí Republiky a Staroměstského náměstí. Provozovatelé uváděli, že objekt pochází ze 14. století a jeho první písemná zmínka se datuje do roku 1401. Tyto údaje je však vhodné chápat jako informace prezentované muzeem, nikoli jako samostatně potvrzený stavebněhistorický závěr.
Kuchyně jako příběh technického pokroku
Výstava ukazovala, jak zásadně se měnil způsob přípravy a uchovávání potravin. Návštěvník mohl sledovat cestu od vaření bez nádob a ohřívání pomocí žhavých kamenů k propracovaným sporákům a současným kuchyňským technologiím. Nešlo přitom jen o přehlídku starých předmětů. Historické kuchyně a rekonstrukce interiérů pomáhaly představit, jak se v různých dobách skutečně žilo a pracovalo.
K výrazným exponátům patřil litinový papiňák z roku 1870, historické sporáky nebo vybavení někdejších kuchyní. Součástí instalace byly také ukázky hospody, baru, vinného sklípku a kupeckého krámu. Kontrast mezi starými způsoby vaření a moderními vynálezy doplňovaly i netradiční prvky současné kuchyně, například mluvící lednička.
Stolování není jen otázkou vkusu
Významnou část expozice tvořilo stolování. Muzeum připomínalo historii příborů, proměny jídelní tabule i základní pravidla etikety. Ukazovalo tak, že gastronomie není pouze příprava pokrmu, ale také způsob, jakým se jídlo servíruje, sdílí a prožívá.
Právě v tom spočívala jedna z předností muzea. Vedle řemesla a techniky představovalo jídlo jako kulturní zážitek a společenský rituál. Zájemci se mohli seznámit také s významnými osobnostmi oboru v Galerii světových kuchařů a v Síni slávy české gastronomie a pohostinství. Ta připomínala kuchaře, cukráře, spisovatele, hoteliéry i výrobce kuchyňského vybavení.
Od Rettigové po světové kuchyně
Mezi ceněné exponáty patřila první tištěná edice Domácí kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové z roku 1826. Kniha připomínala význam receptářů pro šíření kuchařských znalostí i proměnu domácího vaření. Muzeum se přitom neomezovalo jen na české prostředí. Do širšího kontextu zařazovalo také francouzské, italské a další evropské gastronomické tradice.
Na podobě expozice se výrazně projevil původ zakladatelky Niny Provaan Smetanové. Vyrůstala v gastronomickém prostředí, její otec Karel Pinka byl známým číšníkem a znalcem gastronomie a matka Alice Pinková psala kuchařské knihy. Nina vystudovala oděvní výtvarnictví na pražské UMPRUM, což se odrazilo ve výtvarném pojetí instalace. Ladislav Provaan měl předchozí zkušenost s tematickým muzejnictvím díky spolupráci na Muzeu čokolády v Celetné ulici.
Muzeum, které chtělo návštěvníky zapojit
Projekt nebyl založen pouze na prohlížení exponátů. Jeho posláním bylo přibližovat zdravou a chutnou výživu, kvalitu pokrmů i nápojů a učit vnímat jídlo v historických a kulturních souvislostech. V minulosti se proto konaly ochutnávky, workshopy, ukázky práce gastronomických škol a programy pro děti či seniory. Dochované záznamy připomínají například masopustní a velikonoční vaření, zdobení perníčků nebo ochutnávky tradičních jídel. Tyto akce jsou však historickými příklady, nikoli aktuálním programem.
Dnes je návštěva někdejší stálé expozice v Jakubské ulici minulostí. Podle aktuálního oznámení muzeum muselo původní prostory opustit, hledá nové partnery a vhodné působiště a připravuje výstavy i vzdělávací programy. Instituce tedy nadále existuje, její stálá expozice však v současnosti není běžně přístupná. Starší údaje o otevírací době, vstupném a návštěvě v Jakubské ulici proto nemusí platit a je nutné je před cestou ověřit přímo u provozovatele.