Více než čtyři sta nouzových objektů a několik katastrálních území: tak rozsáhlá byla kolonie Na Slatinách, která začala vyrůstat ve 20. letech minulého století. Dnes její někdejší podobu připomínají zbytky domků a zahrádek v sevřeném území Prahy 10. Komentovaná vycházka, vypsaná na 15. listopadu 2026, nabízí možnost poznat místo, které se vymyká obvyklé představě o pražských památkách.
Osada za tratěmi
Slatiny leží podél Slatinského potoka. Z okolního města je oddělují železniční tratě a na jihu také Jižní spojka. Tato poloha pomáhá pochopit, proč se tu rozvíjela zástavba odlišná od pravidelných ulic a činžovních domů v jiných částech Prahy.
Nouzové domky začaly přibývat ve 20. letech. Odborný projekt věnovaný dělnickým koloniím uvádí jako pravděpodobný začátek rok 1924. Zástavba se nejprve šířila podél potoka, později také směrem k elektrorozvodně a seřaďovacímu nádraží. Přes 400 objektů mělo zvláštní nouzová čísla a zasahovalo do několika katastrálních území. Kolonie se postupně rozrůstala až do 50. let.
Skromné bydlení, čilý společenský život
Přívlastek „nouzová“ vypovídá o podmínkách bydlení, ne však o tom, že by šlo jen o řadu provizorních přístřešků bez vlastního života. Místní se sdružovali ve spolcích, věnovali se sportu i ochotnickému divadlu. Pořadatel vycházky připomíná také někdejší kino. Kolonie tak měla vlastní společenské zázemí, které stálo vedle každodenní snahy zajistit si střechu nad hlavou.
Na Slatinách je možné nahlížet jako na svědectví o proměnách města i o tom, jak lidé žili v době, kdy dostupné bydlení nebylo samozřejmostí. Nejde přitom o uzavřenou kapitolu: několik domů je stále obýváno a část dochované zástavby dnes slouží jako zahrádkářská osada.
Co z kolonie zůstalo
Od 60. let začala kolonie postupně ustupovat. Obyvatelé se stěhovali do bytů na nových sídlištích a nouzové domky zanikaly. Zbytky původní zástavby proto tvoří nezvyklý kontrast k infrastruktuře, která lokalitu obklopuje. Při procházce lze sledovat nejen jednotlivé dochované domy, ale také proměnu místa, které se z okrajové nouzové osady stalo součástí dnešní Prahy.
Pořadatel spojuje vycházku s literární inspirací Čapkovou povídkou Na Rafandě z roku 1925. Je však dobré rozlišovat mezi Slatinami a sousední kolonií Pod Bohdalcem: právě s ní bývá Čapkovo označení Rafanda spojováno. Vycházka také podle pořadatele připomíná natáčení filmu Obecná škola v kolonii.
Vycházka v listopadu
Akce je plánována na neděli 15. listopadu 2026 od 10:30 a má trvat přibližně tři hodiny. Sraz je uveden u autobusu číslo 136 na zastávce Slavia ve směru na Floru, před stadionem Slavie; cílem má být roh ulic Elektrárenská a Nad Vršovskou horou. Vstup je podle dostupných informací pouze s předem zakoupenou vstupenkou, proto se vyplatí předem ověřit aktuální cenu i dostupnost míst u pořadatele.
Na trasu se doporučuje odolnější obuv. Terén podle informací k akci není vhodný pro vozíčkáře a počítá pouze s terénním typem kočárku. Vycházka může oslovit každého, koho zajímá méně známá vrstva pražské historie: místo, kde za železničními koridory přežívají stopy někdejšího bydlení i komunitního života.