Na první pohled mohou působit jako nepravidelné terénní nerovnosti. Valy a příkopy v okolí Hradce nad Moravicí jsou ale stopami širší soustavy polních opevnění, budované v době, kdy se po slezských válkách zabezpečovala nová severní hranice. Název Šance proto neoznačuje jednu pevnost, nýbrž několik postavení v různých částech zdejší krajiny.
Právě v tom spočívá jejich zajímavost: nejde o dokonale zachovaný vojenský areál, který by bylo možné prohlédnout jako celek. Opevnění se skládala z objektů na strategických vyvýšeninách a u důležitých přístupových cest. Jejich pozůstatky dnes umožňují číst krajinu jako mapu někdejších obav, plánů a příprav na možný střet.
Více míst, více stavebních etap
Městské informační centrum eviduje v souvislosti s opevněním čtyři zakreslené objekty: jeden na Braneckém kopci, dva na Hanuši a jeden za hradem v Hradci. Širší soustava se vztahuje také k dalším místům v okolí. Jakubčovice jsou dnes částí Hradce nad Moravicí, zatímco Branka u Opavy se v roce 1994 osamostatnila. Při popisu Šancí je proto dobré rozlišovat jednotlivé lokality, nikoli je všechny ztotožňovat s dnešním centrem města.
O boji u opevnění poblíž Hradce se píše už v souvislosti s rokem 1741. Jednotlivé části však nevznikly najednou. Odborná studie klade vznik reduty na Hanuši pravděpodobně do doby války o bavorské dědictví nebo krátce po ní, přibližně do let 1778 až 1779. Rozdíly v datování připomínají, že historická podoba celé soustavy se skládá z pramenů, které nejsou pro každou její část stejně podrobné.
Rok 1790 a práce na hranici
Další výrazná etapa opevňování přišla roku 1790. Tehdy Laudon nařídil budovat šance a záseky podél hranice. Dochovaný soupis plateb zachycuje také civilní pracovníky z hradeckého panství, kteří se od května do července podíleli na stavbě polních opevnění u Hradce. Záznam nabízí vzácný pohled na praktickou stránku vojenských příprav: za zemními valy stála práce místních lidí.
Studie spojuje opevňovací činnost z tohoto roku v Hradci s objektem na vrchu Kalvárie a do stejné doby řadí soustavu v Jakubčovicích. S Laudonem je spojena i jeho návštěva v roce 1790, není však doloženo, že opevnění osobně stavěl nebo řídil jejich dokončení. Jisté je jeho nařízení; podrobnější příběh je třeba podávat opatrně.
Jak se četla krajina
Polní opevnění využívala výškově výhodná místa a polohu u cest, jimiž se dalo do oblasti přicházet. Některé objekty mohly podle svého rozmístění podporovat obranu dalších postavení palbou. Dobře zachovaná reduta na Hanuši je otevřená v týlové části a spolu s předsunutým postavením Před Hanuší kontrolovala přístupové směry od severozápadu.
Dochované relikty jsou především zemní: příkopy a valy, místy doplněné dalšími prvky polního opevnění. O přesné podobě vnitřního vybavení ani výzbroje ale není spolehlivý obraz. Možné palisády, přístřešky či další zařízení zůstávají hypotézami, nikoli jistými součástmi každého objektu. Při prohlídce tak lze lépe rozpoznat celkovou logiku obrany než rekonstruovat přesný vzhled někdejších postavení.
Výlet za nenápadnými stopami
V okolí Hanuše městské informační centrum uvádí naučnou stezku, v Jakubčovicích pak výletní trasu k rozhledně Šance. Jde o různé lokality, a proto je vhodné před cestou ověřit, kam konkrétní trasa vede a zda je průchodná. Pro celou soustavu neexistuje jedna návštěvní adresa ani jednotné návštěvnické zázemí.
Šance nejsou místem, kde se návštěvník setká s monumentální pevností. Jejich hodnota spočívá v souvislostech: v terénních stopách, které pomáhají pochopit význam Hradce a okolních vyvýšenin při obraně slezského pohraničí. Když se člověk na valy a příkopy dívá jako na součást promyšlené krajiny, stávají se z nenápadných nerovností čitelnou kapitolou vojenských dějin Moravskoslezského kraje.