Monumentální budova dnešního Gymnázia Teplice vznikla pro německou reálku, v jejíchž třídách tvořili němečtí studenti zhruba 95 procent žáků. Čeština se tehdy vyučovala jen jako nepovinný předmět. Právě podobné příběhy ukazují, že školní budovy mohou být pozoruhodným průvodcem dějinami města.
V Teplicích se na historii školství zaměřuje speciální komentovaná procházka centrem. Během přibližně 90 minut představí bývalé i současné školní budovy a přiblíží jejich vazby na průmysl, architekturu, kulturní život i politické proměny regionu.
Od Školního náměstí k neorenesančnímu gymnáziu
Trasa začíná u někdejšího Školního, dnes Benešova náměstí. Právě sem se váže několik kapitol teplického vzdělávání. Německá reálka, pro kterou později vznikla nová budova gymnázia, původně sídlila právě zde.
Nové gymnázium v ulici Čs. dobrovolců bylo postaveno v letech 1902 až 1904 podle návrhu architekta Wenzela Bürgera. Stavba v saské neorenesanci vznikla na místě Mořicova dvora, kde bývala lesní správa a kanceláře knížete Clary-Aldringena. Do architektonické soutěže dorazilo 55 návrhů, vítězný projekt se však podařilo uskutečnit během pouhých 18 měsíců. Škole byl areál předán 9. září 1904 a od roku 1958 je budova kulturní památkou.
Slavnostní otevření přineslo německému školství v Teplicích reprezentativní sídlo. Po druhé světové válce se ale role budovy změnila a převzalo ji české gymnázium. Proměna školy tak odráží zásadní zlom v dějinách celého města.
Keramika jako odpověď na průmyslový rozvoj
Výraznou zastávkou prohlídky může být také příběh odborné keramické školy. Založena byla roku 1874 pod názvem Fachzeichnen und Modellirschule, tedy jako škola odborného kreslení a modelování. Teplice tehdy rychle rostly díky keramickému průmyslu a nabízely vhodné podmínky: suroviny, uhlí i železniční spojení.
Škola začínala v jediné místnosti chlapecké měšťanské školy na dnešním Benešově náměstí. V roce 1881 se přestěhovala do hotelu Korunní princ Rudolf, dnešního hotelu Thermia. Po schválení projektu v roce 1886 získala vlastní budovu v Alejní ulici.
Nešlo přitom jen o běžnou denní výuku. Škola nabízela také večerní a nedělní kurzy pro pracovníky keramických manufaktur a veřejné kurzy kreslení, malování a modelování. Vytvořila rovněž odbornou knihovnu s více než třemi tisíci svazky a sbírku keramiky.
Za ředitele Roberta Stübchen-Kirchnera se studenti inspirovali secesí a jejich práce se objevovaly na výstavách doma i v zahraničí, mimo jiné ve Vídni, Paříži, Turíně nebo St. Louis. Po roce 1950 se škola postupně proměnila v průmyslovou a následně učňovskou školu. Poslední školou v objektu byla Střední škola obchodu a služeb, která se v roce 2022 přestěhovala do nového areálu. Historická budova v Alejní ulici podle dostupných informací čeká na další využití.
Bývalé školy jako knihovna i muzeum
Školská historie Teplic nekončí u budov, které dodnes slouží vzdělávání. Dnešní Regionální knihovna v Lípové ulici byla postavena v letech 1875 až 1876 jako nižší reálné gymnázium. Roku 1894 ji koupil továrník Martin Grohmann a nechal přestavět na rodinnou vilu. Knihovna zde působí od roku 1946.
Uvnitř se dochovaly historizující interiéry s řezbářskými prvky, štukovou výzdobou, obklady z umělého mramoru, malbami na okenních sklech, nástropní malbou a kovaným zábradlím. Budova tak připomíná, jak se někdejší školní prostor může proměnit v jiné veřejně prospěšné místo.
Se školami souvisí také počátky teplického muzea. První veřejné sídlo získalo 2. prosince 1897 v pronajatém patře domu ve Školní ulici. V letech 1905 až 1947 pak muzeum působilo v Živnostenském domě, dnešní budově okresního archivu. Jeho sbírky měly mimo jiné pomáhat rozvoji keramické a sklářské výroby, tedy oborů, které byly pro Teplicko důležité.
Procházka městem s aktuálním termínem
Aktuálně je komentovaná prohlídka uváděna na 5. září 2026 od 16 hodin. Sraz má být u informačního centra VisitTeplice na Benešově náměstí 840. Vstupné činí 150 korun a akce se uskuteční při minimální účasti pěti osob.
Protože se u zveřejněných údajů objevuje rozdíl v datu, je vhodné termín, kapacitu i místo setkání před návštěvou ověřit u pořadatele. Přesný seznam zastavení ani případné vstupy do interiérů nejsou v dostupném popisu potvrzeny. Jisté však je, že procházka nabízí neobvyklý způsob, jak poznat Teplice: ne přes lázeňské kolonády, ale prostřednictvím budov, v nichž se měnily generace, jazyky i potřeby města.