V Těrlicku se přírodní mokřadní krajina rozvinula na místě, které původně vzniklo kvůli vodohospodářskému účelu. Horní záchytná nádrž Těrlické přehrady měla zachycovat povodňové vlny a sedimenty přinášené Stonávkou. Jak se postupně zanášela, začala nabízet podmínky pro mokřadní vegetaci i živočichy. Naučná stezka Těrlické mokřady dnes zve návštěvníky právě do tohoto nenápadného, ale pozoruhodného prostředí.
Od záchytné nádrže k mokřadní krajině
Stezka leží v Horním Těrlicku, v lokalitě Zelené Město, a vede kolem horní záchytné nádrže i meandrů Stonávky. Při stavbě Těrlické přehrady v 60. letech 20. století vzniklo také toto vodní dílo, které mělo pomáhat zachycovat velkou vodu a nánosy z řeky. Postupem času se zde vytvořily mokřadní a lužní biotopy, jejichž podobu ovlivňuje voda, sedimenty i přirozené proměny toku.
Právě spojení člověkem upraveného prostoru a přírodních procesů dává lokalitě její zvláštní charakter. Nejde o krajinu, která by se zachovala v nedotčeném stavu. Je to spíš příběh toho, jak se může účelově vybudovaná nádrž proměnit v místo s vlastní ekologickou hodnotou. V roce 2000 zde vznikla naučná stezka, která měla přírodní zajímavosti přiblížit veřejnosti. Záměr chránit území jako přírodní rezervaci se podle dostupných údajů neuskutečnil.
Podél Stonávky, mezi vodou a porosty
Přibližně 2,5 kilometru dlouhá trasa je určena pěším. Místo nabízí jiný zážitek než hlavní rekreační části Těrlické přehrady: místo vodních sportů a rušnějšího pobřeží tu pozornost přitahují mělká voda, břehové porosty a klikatící se Stonávka. Informační tabule vysvětlují místní ekosystémy a pomáhají vnímat detaily, které by při obyčejné procházce mohly snadno uniknout.
V území se podle botanických popisů vyskytují rákosiny, vysoké ostřice, mokřadní vrbové křoviny i společenstva mělkých stojatých vod. Voda tu není jen kulisou: její sezónní rozlévání a proměnlivý režim vytvářejí podmínky pro lužní porosty. Zastavit se proto vyplatí nejen u hladiny, ale také na okrajích stezky, kde se střídají různé typy vegetace.
Co lze zahlédnout při tiché procházce
Obec mezi druhy spojovanými s lokalitou uvádí čápa bílého, ledňáčka říčního, skokana zeleného, kuňku žlutobřichou a čolka velkého. Jejich výskyt není příslibem, že se při každé návštěvě ukážou. Záleží na roční době, počasí i na tom, jak klidná je právě okolní krajina. Pomůže pomalé tempo a ohleduplné chování; pozorování přírody zde není závod za co nejdelším seznamem druhů.
Starší botanické a zoologické údaje popisují hodnoty mokřadů, nejde však o aktuální soupis všeho, co zde dnes žije. Územně plánovací dokument obce z roku 2017 vymezoval Těrlické mokřady jako významný krajinný prvek o rozloze 48,23 hektaru a zdůrazňoval zachování vodních a mokřadních stanovišť i přírodního charakteru Stonávky. Pro návštěvníka je podstatné hlavně to, že stezka vede krajinou, jejíž podoba stojí na souhře vody, toku a mokřadních porostů.
Na cestu po dešti se hodí pevná obuv
Stezka je přístupná celoročně, ale po delších deštích mohou být některé úseky rozmáčené a blátivé. Pevná obuv se proto hodí zvlášť po vydatných srážkách. Trasa není určena pro cyklisty; její smysl spočívá v pomalém pěším průchodu a pozorování okolí.
Těrlické mokřady jsou příjemným doplněním výletu k přehradě, zejména pro ty, kdo chtějí vedle rekreačního ruchu poznat také klidnější stránku Těrlicka. Krátká procházka připomíná, že přírodní hodnota krajiny nemusí vzniknout pouze tam, kam člověk nikdy nezasáhl. Někdy se rozvíjí i v prostoru, který byl původně postaven pro zcela jiný účel.