Vávrův mlýn stojí přímo u Sázavy, naproti Komornímu Hrádku. Jeho poloha vysvětluje, proč se tu mlynářství mohlo rozvíjet: voda byla zdrojem pohonu a mlýn zároveň patřil k zázemí sídla na protějším břehu. Historie místa přitom nezačíná až u dnešní budovy. Prameny zachycují mlynáře v Choceradech už roku 1525, zatímco podrobnější popis konkrétního mlýna pochází z urbáře z roku 1601.
Od mlynáře z roku 1525 k mlýnu pod zámkem
Rok 1525 je důležitým dokladem mlynářského řemesla v Choceradech, nelze ho však bez dalšího zaměňovat za první podrobný popis Vávrůva mlýna. Ten přináší až urbář panství Komorní Hrádek z roku 1601. Zmiňuje vrchnostenský mlýn pod zámkem a zachycuje zařízení, které ukazuje, že nešlo jen o jednoduché místo k mletí obilí.
Podle urbáře měl mlýn pět moučných kol na spodní vodu, osm stup a také malou pilu. Takový soupis připomíná, jak všestranně se vodní síla využívala. Mlýnská kola sloužila k mletí, zatímco stupy a pila rozšiřovaly provoz o další činnosti. Voda tak poháněla technické vybavení, které mělo význam pro každodenní hospodářství panství.
Jan Vávra a nová podoba z roku 1901
Jméno, pod kterým je mlýn znám dnes, souvisí s Janem Vávrou. Ten objekt koupil v roce 1900. O rok později byla starší renesanční budova zbořena a na jejím místě vznikla nová stavba. Je proto dobré rozlišovat mezi rokem koupě a rokem přestavby: jde o dvě navazující, ale odlišné události.
Nový mlýn dostal moderní mlecí zařízení poháněné Francisovou turbínou. V porovnání se staršími koly jde o další kapitolu technického vývoje místa. Voda ze Sázavy zůstala zdrojem energie, změnil se však způsob, jakým se její síla využívala. Dnešní stavba je tak spojena nejen s dlouhou mlynářskou tradicí, ale i s modernizací na počátku 20. století.
Řeka, mlýn a Komorní Hrádek
Vávrův mlýn najdeme na pravém břehu Sázavy v intravilánu Chocerad, přímo pod Komorním Hrádkem na protější straně řeky. Při pohledu na oba břehy se nabízí vnímat mlýn a zámek jako součást jednoho krajinného obrazu. Obec ostatně mlýn řadí mezi své historické obrazové motivy vedle Komorního Hrádku a mostu přes Sázavu.
Poloha u řeky je zajímavá i pro návštěvníka, který se chce v Choceradech rozhlédnout a pochopit, jak voda ovlivňovala zdejší život. K mlýnu a k řece vede podle obecních informací postranní ulice. Samotný objekt je na adrese Chocerady 206, 257 24 Chocerady. Běžná prohlídková doba ani veřejný přístup dovnitř nejsou v dostupných údajích potvrzeny, případnou návštěvu interiéru je proto vhodné předem ověřit.
Vodní energie slouží i dnes
Mlynářská funkce už není jediným důvodem, proč se u mlýna mluví o využití vody. Evidence Energetického regulačního úřadu uvádí provozovnu Vávrův mlýn na toku Sázava s instalovaným vodním výkonem 0,045 MW, tedy 45 kilowattů. Údaj dokládá energetické využití místa, sám o sobě ale neříká, zda je zařízení v nepřetržitém provozu ani zda je přístupné veřejnosti.
Vávrův mlýn tak propojuje několik časových vrstev: zprávu o mlynáři z roku 1525, hospodářský provoz zachycený v urbáři roku 1601, přestavbu za Jana Vávry a současnou výrobu elektřiny. Nejlépe jeho příběh vynikne právě v krajině, která ho utvářela — na břehu Sázavy, pod Komorním Hrádkem.