Pod klenutým stropem lékárny U Zlaté koruny se setkávají postavy, které daly podobu dějinám medicíny a filozofie. Uprostřed výzdoby stojí Hermes a Hippokrates, v dalších polích se objevují například Galenos, Celsus nebo Dioskorides. Místo, kam se chodí pro léky, tak zároveň nabízí pohled do barokního světa, v němž se lékařské umění pojilo s učeností i alegoriemi.
Strop jako obraz dějin medicíny
Klenbu člení štukové a plasticky malované rámy. Kromě slavných postav antického lékařství a filozofie ji doplňují alegorie Zkoušky a Rozumu i symbolická vyobrazení ročních období. Výzdoba nepůsobí jako pouhá dekorace: připomíná, že lékárna byla místem, kde se pracovalo se znalostmi, zkušeností a úsudkem.
Malby jsou připisovány olomouckému malíři Josefu Ignáci Sadlerovi. V minulosti se uvažovalo také o Ignáci Josefu Raabovi, odborníci se však nyní přiklánějí k Sadlerovi. Barokní přestavba domu byla dokončena roku 1752, zatímco interiérové vybavení a nástropní malby se datují do roku 1754. S úpravami a zadáním fresek se pojí Ignác Pilchowitz, který dům koupil v roce 1729.
Dva domy, několik stavebních vrstev
Příběh lékárny se odehrává v domě, jehož nejstarší stopy sahají hlouběji než jeho barokní interiér. Ve sklepích čp. 148 se zachovaly pozůstatky gotických konstrukcí, jádro stavby je pozdně renesanční a pochází ze 16. století. Původně šlo o dva měšťanské domy obrácené do náměstí renesančním podloubím se čtyřmi půlkruhovými oblouky.
V 19. století se proměnila nejen jejich podoba, ale i vztah mezi oběma stavbami. Roku 1884 získaly domy čp. 148 a 149 společného majitele a byly propojeny. Podloubí zaniklo pod novou zástavbou a průčelí sjednotila novorenesanční sgrafitová výzdoba, kterou navrhl stavitel Josef Schaniak. Pozdější úpravy portálů probíhaly v letech 1925 až 1932 podle návrhu architekta Dominika Feye.
Od nejistých počátků k dnešní lékárně
Také začátky lékárenského provozu jsou spojeny s různými daty. Městský turistický web uvádí úřední záznam o lékárně z roku 1689, městská encyklopedie však její existenci dokládá až od roku 1719. Starší zmínku o lékárně u majitele Karla Korniga v roce 1671 označuje za tradici, kterou se nepodařilo doložit. Bezpečnější je proto mluvit o dlouhé historii lékárny, nikoli o jediném nesporném datu jejího vzniku.
Na štítu domu se objevuje zlatá koruna, symbol spojovaný s vítězstvím nad nemocemi. Latinské motto „Sanis solamen, aegris iuvamen“ vyjadřuje poslání místa jako útěchu zdravým a pomoc nemocným. Lékárnickou kontinuitu připomíná i rodina Stanclů, která se mezi majiteli objevuje od roku 1877. V roce 1991 se do vlastnické posloupnosti vrátil MUDr. Igor Stancl. Na adrese dnes působí Stanclova lékárna.
Mánesův pohled a návštěva dnes
Historický interiér zaujal také Josefa Mánesa. Během pobytu u hraběte Logothettiho v Bílovicích si jej roku 1854 naskicoval; originál akvarelu je dnes ve sbírkách Národní galerie v Praze. Je to pozoruhodné svědectví o tom, že výzdoba lékárny přitahovala pozornost už v 19. století.
Dům na Masarykově náměstí 148 utrpěl poškození dělostřeleckým granátem v roce 1945. Generální oprava začala roku 1992, fasáda se opravovala o rok později a interiér prošel úpravami v letech 1994 až 1995. Lékárna je dodnes běžným provozem, nikoli samostatným muzeem, a pravidelná návštěvní doba historického interiéru není stanovena. Pokud chcete výzdobu vidět, ověřte si předem přímo u lékárny, zda je vstup možný. I při pohledu na dům z náměstí však stojí za to všimnout si, kolik různých epoch se v jeho podobě potkává.