V Bohnickém údolí se příběh malého rybníka protíná s příběhem potoka, který na čas zmizel pod zemí. Dnes se Bohnický potok znovu vine povrchovým korytem a napájí nádrž ukrytou v zeleni. Místo nabízí odlišnou tvář Prahy: místo ulic a sídlišť tu návštěvníka obklopuje lesnaté údolí, voda a skalnaté svahy.
Voda, která se vrátila na povrch
Bohnický potok byl v minulosti sveden do dešťové kanalizace podél Bohnické ulice. Při její rekonstrukci v roce 2005 se otevřela možnost obnovit část přirozeného prostředí. Vzniklo povrchové koryto i rybník, který stojí na místě někdejší čistírny odpadních vod. Součástí projektu byla revitalizace přibližně 160 metrů potoka.
Voda se tu nevrátila do úplně nedotčené krajiny. Podloží komplikovaly navážky a drenážní koridory, které bylo nutné utěsnit nízkotlakou injektáží. I tento technický zásah patří k příběhu místa: obnova přírodního prostředí někdy začíná prací, kterou z hladiny rybníka vůbec není vidět.
Rybník má plochu přibližně 650 metrů čtverečních a v nejhlubších místech dosahuje až 1,5 metru. Je průtočný, utěsněný jílovitou zeminou a jeho břehy zpevňuje kamenná rovnanina. Historické mapy z roku 1848 zachycují v údolí také rybníček, ten však ležel o několik desítek metrů níže než dnešní nádrž.
Rybník, který není pro ryby
Nádrž neslouží k chovu ryb. Její hodnota je jinde: poskytuje prostředí vodním bezobratlým a obojživelníkům a může posloužit jako napajedlo ptákům i další zvěři. Při návštěvě tak nejde jen o pohled na hladinu. Důležité je také to, co se v jejím okolí může usadit, rozmnožovat nebo zastavit při cestě údolím.
Právě proto dává smysl přistupovat k rybníku jako k živému přírodnímu prostoru, ne jako k upravené rekreační nádrži. Vyplatí se nerušit živočichy, nevstupovat zbytečně do okolních porostů a odnést si s sebou vše, co si člověk přinesl. V malém území mohou mít podobné ohleduplné návyky výrazný význam.
Skalnaté svahy Bohnického údolí
Rybník leží v přírodním parku Drahaň–Troja a navazuje na přírodní památku Bohnické údolí. Předmětem ochrany jsou především skalnaté svahy nad potokem a společenstva skal a teplomilných křovin. Území je důležité také výskytem chráněných a ohrožených druhů. Voda v údolí tak doplňuje prostředí, které tvoří nejen lesní zeleň, ale i suché a teplé svahy.
Návštěva může být příjemným způsobem, jak si všímat proměn krajiny na malé ploše: od koryta potoka přes břehy rybníka až po skály nad údolím. Bohnické údolí není potřeba poznávat jako velký výletní cíl. Jeho půvab spočívá spíš v klidnějším tempu a v kontrastu s hustě obydlenou částí metropole.
Na návštěvu s respektem k místu
Rybník nemá jednoznačnou poštovní adresu; jako orientační bod slouží Bohnické údolí a Bohnická ulice. Konkrétní nástupní trasu ani spojení nelze z dostupných údajů spolehlivě doporučit, proto je vhodné před cestou ověřit si vlastní trasu v aktuální mapě.
Podklady uvádějí, že lidé rybník využívají ke koupání či otužování, to však nepotvrzuje, že jde o oficiálně sledované koupaliště nebo že je voda právě vhodná ke koupání. Před případným vstupem do vody je proto rozumné zjistit aktuální podmínky a respektovat přírodní charakter lokality. Bohnický rybník nejlépe poznáte jako klidné zákoutí, kde se dá pozorovat návrat vody do pražské krajiny.