Na kraslici v Borkovanech se ornament nepřidává další barvou. Naopak: malérečka vyškrabuje barevnou vrstvu skořápky a odhaluje její světlý povrch. Této technice se místně říká résování a právě na ní stojí osobitý vzhled zdejších kraslic. V obecní expozici lze obdivovat hotové výrobky, a pokud se návštěva domluví s obcí, může být součástí programu také ukázka práce.
Jemná kresba na barevném podkladu
Résování vyžaduje pevnou ruku i cit pro kompozici. K vyškrabování se používá nástroj zvaný résovák; dnes se podle popisu obce pracuje také s ostře nabroušenými trojhrannými pilníky. Ornament vzniká postupně, odkrýváním světlé skořápky pod barvou. Místní styl tak staví na kontrastu tmavšího barevného podkladu a jemné ryté kresby.
Motivy vycházejí především z přírody, zejména z květin. Některé kompozice mají vlastní názvy: půlkové, bečičkové, srdíčkové nebo zástěrkové kraslice. Zdobit se mohou vejce slepičí, husí i pštrosí. Výsledkem není jen velikonoční dekorace, ale drobný obrázek, jehož rytmus a hustota ornamentu se mění podle tvaru skořápky.
V expozici mezi tradicí a řemeslnou ukázkou
Stálá expozice vznikla v Borkovanech v roce 2009 s podporou Nadace ČEZ. Představuje historické i současné kraslice od místních maléreček a sídlí ve víceúčelovém obecním domě. Vejce jsou uložená v tmavých vitrínách, které je chrání před světlem. Návštěva zahrnuje také film o obci, historii kraslic a způsobech jejich zdobení.
Nejživější částí může být přímá ukázka résování. Při ní je dobře vidět, že ornament nevzniká jedním tahem: malérečka postupně odebírá barevnou vrstvu a skládá z drobných zásahů celou kompozici. Přesný návštěvní režim ani otevírací dobu obecní stránka neuvádí, proto je vhodné domluvit se předem. Dotaz lze směřovat na obec Borkovany, na adresu Borkovany 279 nebo telefonicky na číslo 519 419 418.
Proměny místního stylu
Počátek výroby kraslic v obci není přesně doložen. Jisté je, že po první světové válce se v Borkovanech rozšířila výroba určená také pro trhy. Ve třicátých letech získávaly kraslice odbyt prostřednictvím pražského družstva Zádruha; po roce 1960 je krasličářky dodávaly do Prahy samy. Z domácí dovednosti se tak stalo řemeslo, které mělo i výrazný obchodní rozměr.
Proměňovala se rovněž podoba zdobení. Po první světové válce přibylo barev a později se květinové motivy také kolorovaly. Práce tím získala další fáze a byla časově náročnější. V šedesátých a sedmdesátých letech se s podnětem Ústředí lidové umělecké výroby znovu prosadilo vyškrabování rostlinných motivů na tmavém podkladu, které dnes k borkovanskému stylu výrazně patří.
Kraslice jako součást identity obce
Vztah Borkovan k řemeslu připomíná i kraslice ve znaku obce. Podle obecního webu se výrobě celoročně věnuje několik desítek žen a ročně z Borkovan odchází přibližně 130 tisíc kraslic. Jde o údaj zveřejněný obcí, nikoli o nezávisle ověřenou aktuální statistiku. I bez přesných čísel je ale zřejmé, že nejde jen o sezonní kuriozitu: místní technika se předává dál a její výsledky míří z malé jihomoravské obce k lidem daleko za její hranice.