Voda se tu kdysi získávala silou lidských kroků. Boskovický hrad ukrývá 26 metrů hlubokou roubenou studnu, jejíž dřevěné šlapací kolo má průměr 3,6 metru. Návštěvník si tak na vlastní oči může prohlédnout technické zařízení, které nebylo ozdobou, ale nezbytnou součástí každodenního života na středověkém hradě. Šlapací kolo tohoto typu je podle turistických informací jediným funkčním zařízením svého druhu v České republice.
Z mocného sídla zůstalo působivé torzo
Hrad stojí přibližně ve výšce 460 metrů nad Boskovicemi, na rozhraní Malé Hané a Drahanské vrchoviny. Z rozsáhlého areálu se dochovaly části paláce, opevnění, brány i okrouhlá věž s renesančním cimbuřím. Zvláštní kouzlo místa spočívá v tom, že nejde jen o několik romantických zdí. Návštěvník prochází členitým prostorem, kde lze stále číst původní uspořádání hradu a představovat si jeho někdejší provoz.
Počátky kamenného sídla pravděpodobně sahají do druhé poloviny 13. století. Nejstarší písemné doklady pocházejí z počátku 14. století, přičemž jednotlivé prameny uvádějí rok 1312 nebo 1313. Hrad v roce 1389 dobyla vojska markraběte Jošta a kolem roku 1400 získal novou podobu za pánů z Kunštátu. Od poloviny 15. století se znovu vrátil pánům z Boskovic.
Hřeben v erbu a renesanční přestavba
Rod pánů z Boskovic připomíná nejen historie hradu, ale také znak města. Jejich erb se stříbrným sedmizubým hřebenem se později stal součástí boskovického městského znaku. Na hradě se přitom postupně střídaly různé stavební etapy i majitelé.
V 16. století prošel areál výraznou renesanční přestavbou, nejprve za Ederů ze Štiavnice a později zejména za Morkovských ze Zástřizl. Na rok 1568 odkazuje honosný portál první brány, který připomíná stavitele Jaroše Morkovského ze Zástřizl. Právě takové detaily ukazují, že hrad nebyl vždy jen strohým opevněným sídlem, ale také reprezentativním místem.
Od obývaného hradu ke zřícenině
Na konci 17. století přešel hrad s panstvím k Dietrichsteinům. Walter František z Dietrichsteinu byl posledním majitelem, který zde skutečně bydlel. Postupně však obytnou funkci převzala nová rezidence ve městě a hrad začal ztrácet význam.
Obýván byl ještě na začátku 18. století, ale kolem roku 1733 byly odstraněny střechy. Zdivo se následně rozebíralo jako stavební materiál pro domy a další stavby v Boskovicích i okolí. Zánik sídla tak nebyl jedinou událostí, nýbrž dlouhým procesem, během něhož se z hradu stala zřícenina. Dnes je areál v majetku rodiny Mensdorff-Pouilly, která vlastní také boskovický zámek. Postupná obnova probíhá od 70. let 20. století.
Výhledy, studna a návrat do minulosti
Největším lákadlem je bezpochyby studna se šlapacím mechanismem. Na hřídel se původně navíjely dva protiběžné okovy a otáčení kola umožňovalo čerpat vodu z hlubiny. Nejde přitom o jedinou šlapací studnu v českých zemích – další se nachází například na Karlštejně –, boskovický mechanismus je však jedinečný svou funkčností a dochovaným řešením.
Výstup k paláci odmění návštěvníky také pohledem do okolní krajiny. Hradní poloha nad městem otevírá výhledy směrem k Malé Hané a Drahanské vrchovině. Od turistické sezony 2024 navíc areál doplňuje virtuální realita, která přibližuje historický vývoj a podobu dnes zaniklých částí paláce. Protože je umístěna ve venkovním prostoru, její provoz může ovlivnit déšť, silný vítr nebo bouřka.
Prakticky před návštěvou
Hrad najdete na adrese Hradní 7 v Boskovicích. Prohlídka vede nerovným terénem, po schodech a historickými konstrukcemi, takže areál není vhodný pro vozíčkáře. Otevírací doba, vstupné i rozsah zpřístupnění se mohou měnit podle sezony a stavebních prací; aktuální podmínky je proto vhodné ověřit před cestou.
Návštěvu lze snadno spojit s procházkou historickým centrem Boskovic, prohlídkou zámku nebo výletem do Moravského krasu. Hrad je tak zajímavým cílem nejen pro milovníky památek, ale i pro každého, kdo chce během jednoho výletu spojit historii, technickou zajímavost a krajinné výhledy.