Normalizace nebyla jen příběhem rozhodnutí přicházejících z Prahy. Její dopady i způsoby, jak jim lidé čelili, měly konkrétní podobu také v Brně a na Moravě. Stálá expozice Normalizaci navzdory v Domě Jiřího Gruši přibližuje Československo v letech 1968 až 1989 právě z regionální perspektivy. Vedle represí a omezení ukazuje, jak se udržovala nezávislá kultura a svobodné vzdělávání.
Brno ve dnech okupace i protestů
Expozice je součástí stálého celku Corpus litterarum. Její úvod návštěvníka vrací k srpnu 1968 a k 21. srpnu 1969 prostřednictvím dobových fotografií z Brna. Nejde tedy jen o obecný přehled politických dějin: důraz na místní události pomáhá představit si, jak se zásadní zvraty odehrávaly v ulicích města.
Další část výkladu čerpá z autentických dokumentů, které shromažďuje muzejní Oddělení dějin kultury antitotalitního zaměření. Právě práce s dobovými materiály dává historickému vyprávění konkrétní oporu. Návštěvník se nedívá pouze na časovou osu, ale také na stopy, které po sobě zanechaly lidé a iniciativy usilující o zachování nezávislého kulturního života.
Knihy, které putovaly mimo oficiální cestu
Významnou část tvoří samizdatové knižní edice a ukázky exilových periodik. Výstava tak zachycuje dvě různé, ale propojené cesty, jimiž se literatura dostávala ke čtenářům mimo kontrolu oficiálních institucí. Připomíná také osudy některých spisovatelů, kteří Československo opustili. Odchod do exilu znamenal přerušení života doma, zároveň však autoři mohli pokračovat v tvorbě a publikování za hranicemi.
Výklad se dotýká Charty 77 a dalších opozičních iniciativ, se zvláštním zřetelem k dění na Moravě. Tím rozšiřuje obvyklý obraz odporu proti režimu: vedle známých celostátních událostí připomíná i prostředí, v němž lidé navazovali kontakty, sdíleli texty a hledali možnosti, jak jednat nezávisle.
Byt jako místo pro svobodné vzdělávání
Jedním z nejzajímavějších témat jsou bytové semináře. Vzdělávání, které se nemohlo svobodně odehrávat na veřejných institucích, se přesouvalo do soukromých prostor. Podle muzea se podobná setkání konala vedle Prahy také v Brně a Bratislavě. Byt tu nebyl jen zázemím pro přátele: mohl se proměnit v místo, kde se přednášelo, diskutovalo a předávaly znalosti mimo dohled oficiálního systému.
Expozice připomíná také roli Vzdělávací nadace Jana Husa při fungování podzemní univerzity. Neoficiální vzdělávání představuje jako jednu z podob občanské a kulturní odolnosti. Jeho význam nespočíval pouze v jednotlivých přednáškách, ale i v možnosti udržet otevřenou výměnu myšlenek v době, kdy byla veřejná debata omezená.
Od listopadu 1989 k příběhu domu
Závěr expozice se věnuje listopadovým událostem roku 1989 v Brně. Připomíná tak místní vyústění období, jehož začátek návštěvník sleduje na fotografiích ze srpna 1968 a 1969. K atmosféře výstavy přispívají funkční psací stroje a knihovna s dobovou literární produkcí. Školním skupinám jsou k dispozici pracovní listy.
Dům na Hudcově ulici získalo Moravské zemské muzeum v roce 2009 a jméno Jiřího Gruši nese od roku 2016. Archiv spisovatele se stal základem podsbírky ODKAZu, která se průběžně rozšiřuje. Dům dnes slouží také muzejním oddělením a depozitářům, vedle této expozice jsou v něm další expozice a polyfunkční učebna.
Normalizaci navzdory je tak pozvánkou k poznávání dějin zblízka: přes místa, dokumenty a způsoby, jimiž lidé udržovali kulturu a vzdělání při životě. Dům Jiřího Gruši je na adrese Hudcova 76 v Brně. Vstup je podle muzea možný po předchozím objednání, proto je vhodné návštěvu i aktuální podmínky předem ověřit.