V areálu cerhonického zámku se roku 1850 narodil Ladislav Stroupežnický, pozdější první dramaturg Národního divadla a autor hry Naši furianti. Jeho rodným místem však nebyl dnešní zámecký objekt v podobě, jakou známe, ale sídlo s mnohem delší minulostí: původní tvrz, která se během staletí proměnila v rozlehlý zámecký areál.
Od panského dvora k zámeckému sídlu
Cerhonice se v písemných pramenech připomínají už roku 1291. Vesnice a zdejší panský dvůr se postupně staly správním i hospodářským centrem panství. Tvrz sloužila jako sídlo vrchnosti a její okolí jako zázemí pro správu majetku. Dnešní označení „tvrz“ tak odkazuje především k nejstarší vrstvě dějin místa, nikoli k podobě současného areálu.
Cerhonické panství vlastnili mimo jiné Rožmberkové a Švamberkové, později Dejmové ze Stříteže. Po porážce stavovského povstání byla roku 1623 jejich držba zkonfiskována a panství připadlo Baltazaru de Marradasovi. Na konci 17. století získali Cerhonice premonstráti z Drkolné. Právě za jejich působení se staré panské sídlo proměnilo ve výrazně reprezentativnější rezidenci.
Barokní přestavba a literární stopa
V letech 1808 až 1810 přestavěli premonstráti tvrz na rozlehlý dvoukřídlý zámek s kaplí svatého Vavřince. Původní obranný a obytný charakter sídla tak vystřídala podoba pohodlnějšího šlechtického a správního zázemí. Panství řád spravoval až do konce 19. století. Proměna je na Cerhonicích dobře čitelná už v samotném názvu místa: pod tvrzí si lze představit středověké panské sídlo, dnešním předmětem zájmu je však především zámecký areál, jehož historie na tvrz navazuje.
Nejznámější osobní příběh spojený se zámkem patří Ladislavu Stroupežnickému. Narodil se zde v roce 1850 a později se stal prvním dramaturgem Národního divadla. Jeho hra Naši furianti zůstává výrazným příspěvkem české dramatické tvorby. Cerhonice tak vedle stavebních dějin nabízejí i připomínku člověka, jehož jméno přesáhlo hranice obce.
Chátrání a postupná obnova
Po pozemkové reformě se na zámku vystřídalo několik vlastníků. Za okupace a zejména po zestátnění v roce 1948 začal areál chátrat. Zámecké prostory sloužily mimo jiné jako sklad Národního technického muzea, zatímco hospodářskou část využívalo místní jednotné zemědělské družstvo. Rozdílné využití jednotlivých částí areálu patřilo k jeho novodobému osudu, který se výrazně lišil od někdejšího postavení panského sídla.
Roku 2002 přešel zámek do majetku Mgr. Vladimíra Jiráně a od té doby se postupně obnovuje. Pokračuje restaurování zámeckých prostor i údržba hospodářské části. Jde o soukromou památku, jejíž obnova je dlouhodobá; dostupné informace potvrzují pokračující práce, nikoli však konkrétní aktuální etapu. Cerhonický zámek je zároveň evidován jako kulturní památka.
Jak plánovat návštěvu
Zámek není běžně přístupnou turistickou památkou. Informace o možnostech návštěvy se liší a podmínky se mohou měnit, proto je vhodné si před cestou ověřit přístup přímo u vlastníka. Starší údaje zmiňují individuální domluvu nebo návštěvu při místních slavnostech, nelze je však považovat za potvrzení pravidelného návštěvního režimu.
Pokud se do Cerhonic vydáte, počítejte tedy především s prohlídkou obce a s pohledem na areál zvenčí, pokud nebude návštěva předem potvrzena. Zámek stojí na adrese Cerhonice 1. I bez jistoty, že se dostanete dovnitř, nabízí místo zajímavou zastávku pro ty, kdo chtějí sledovat, jak se v české krajině překrývají středověké kořeny, pozdější přestavby a současná snaha o záchranu památek.