Vršovický komplex Chemapol-Investa působí na první pohled jako přísná administrativní stavba, při bližším pohledu však odhaluje mnohem ambicióznější architektonický koncept. Skleněný plášť, kovové konstrukce, terasy, atrium, vodní prvek i výtvarná díla měly vytvořit reprezentativní celek, který se v tehdejším Československu výrazně přibližoval západní moderní architektuře.
Od Energetiky k zahraničnímu obchodu
Příběh budovy začal anonymní architektonickou soutěží v roce 1964. Zvítězil návrh Zdenky Marie Novákové a stavební inženýrky Dagmar Šestákové. Novákové bylo tehdy teprve 24 let. Projekt původně vznikal pro budovu Energetiky, později jej však převzalo Ministerstvo zahraničního obchodu jako sídlo podniků Chemapol a Investa.
Realizace probíhala přibližně mezi lety 1966 a 1970. Komplex v trojúhelníku ulic Kodaňská, Kavkazská a Moldavská tvoří výrazná dvanáctipodlažní desková budova, dva menší objemy a nízká horizontální podnož s reprezentativními prostory. V roce 1969 navíc část budovy B zasáhl rozsáhlý požár. Areál byl dokončen v létě následujícího roku.
Italská technologie v československých Vršovicích
Nejvýraznějším rysem stavby je lehký obvodový plášť od italské firmy FEAL. Autorky kvůli atypickým konstrukčním detailům pracovaly také přímo v kancelářích společnosti v Miláně. Podle dostupných odborných podkladů šlo o mimořádnou, průkopnickou spolupráci zahraničního dodavatele s československou architekturou.
Skleněné průčelí a ocelovo-hliníková konstrukce dávají budově odlehčený vzhled, který se vymykal tehdejšímu běžnému obrazu administrativních staveb. Odborníci v ní spatřují ozvěnu poválečného modernismu a podobnost s některými díly Ludwiga Miese van der Rohe. Nejde přitom jen o efektní fasádu. Celý návrh byl promyšlen jako propojení architektury, okolního prostoru a umění.
Stavba jako umělecký celek
Součástí původní koncepce byly interiéry, atrium, terasy a vodní prvek. V budově se uplatnila díla Miloslava Chlupáče, Věry Janouškové, Zdeňka Palcra a Josefa Klimeše. Dochované nebo historicky doložené prvky zahrnují opukový reliéf ve vstupní hale, kovové plastiky v atriu a opukovou plastiku v pasáži mezi budovami.
U některých konkrétních děl se prameny rozcházejí, například v autorství prvku spojeného s vodní plochou. Jisté však je, že výtvarná výzdoba nebyla dodatečným doplňkem, ale integrální součástí návrhu. Právě toto spojení technické moderny a umění řadí Chemapol mezi nejzajímavější administrativní stavby své doby.
Proč se nepodařilo stavbu ochránit
Po roce 1989 zanikl systém podniků zahraničního obchodu. Chemapol se proměnil v holding Chemapol Group, který na začátku roku 1999 zkrachoval. Budovy později několikrát změnily vlastníka a od roku 2014 patří developerské skupině Daramis.
Původní vzhled ovlivnil na začátku 21. století barevný nátěr podle návrhu Yaacova Agama. Změn doznaly také interiéry a část uměleckých děl byla odstraněna. Národní památkový ústav v roce 2021 navrhl areál prohlásit za kulturní památku. Ministerstvo kultury však řízení nezahájilo s odůvodněním, že stavby přišly o příliš velkou část původní autenticity a architektonické hodnoty.
Klub Za starou Prahu s tímto pohledem nesouhlasil. Podle něj zůstává čitelná urbanistická koncepce, konstrukční řešení i význam skleněné fasády. Odstranění stavby je nyní povoleno rozhodnutím z 24. července 2024. Přesný termín bouracích prací ale není potvrzen.
Co má na místě vzniknout
Proměna území se připravuje pod názvem Kodaňská 1441. Administrativní areál má nahradit převážně obytná bloková zástavba s obchody a službami v parteru, veřejnými prostranstvími, pěšími průchody a mateřskou školou. Soutěžní podklady počítají přibližně s 64 000 metry čtverečními hrubých podlažních ploch.
Investor uzavřel s Prahou plánovací smlouvu v dubnu 2025. Praha 10 uvádí příspěvek přes 50 milionů korun a převod dokončené mateřské školy do vlastnictví městské části. V lednu 2026 doporučila upravit její kapacitu na tři běžné a jednu speciální třídu.
Mezinárodní soutěže se účastnilo 65 týmů, do finální fáze postoupilo pět kanceláří. Jejich návrhy připravily týmy Pelčák a partner architekti, Schindler Seko architekti, Powerhouse Company, Stefano Boeri Architetti a OODA Arquitectura. Výsledek soutěže je třeba sledovat v aktuálních oficiálních oznámeních.
Komplex si lze prohlédnout alespoň z veřejného prostoru na adrese Kodaňská 1441/46. Interiér není běžně přístupný, příležitostí bývají jen jednorázové architektonické prohlídky. Návštěvu lze spojit s procházkou Vršovicemi, Heroldovými a Havlíčkovými sady nebo okolím Botiče. Právě při pohledu z ulice nejlépe vynikne otázka, která nad místem visí: zda bude nová zástavba schopna nahradit nejen kanceláře, ale také výraznou kapitolu poválečné architektury.