Choltický větrný mlýn může návštěvníka snadno zmást názvem. Nestojí totiž u Choltic v Pardubickém kraji, ale v místní části Choltice, která patří k městysi Litultovice v Moravskoslezském kraji. Právě zde se dochovala mimořádně cenná dřevěná stavba s autentickým mlecím zařízením.
Stavba, která se do Choltic přestěhovala
Historie mlýna začala roku 1833 v nedalekém Sádku. Postavil jej Augustin Foltýn, avšak na původním místě nezůstal natrvalo. V roce 1878 mlýn koupil František Romfeld, nechal jej rozebrat, po částech převézt do Choltic a znovu sestavit.
Na první pohled jde o jednoduchou dřevěnou stavbu, její konstrukce je však důmyslná. Mlýn patří k takzvanému beranímu, respektive kozelčímu typu. Celá mlýnská skříň spočívá na kamenném křížovém základu a středovém sloupu, kterému se říká tatík. Ten podpírají šikmé vzpěry známé jako apoštoly. Díky tomuto řešení bylo možné otáčet celou stavbou podle směru větru.
Objekt má dvě hlavní podlaží. Ve spodní části se nachází moučnice, zatímco horní prostor nese označení zanáška. Dřevěná konstrukce tak nebyla jen obalem technologie, ale přímo součástí mechanismu, který umožňoval využít sílu větru co nejúčinněji.
Uvnitř se dochovalo srdce mlýna
Největší hodnotou choltického mlýna není pouze jeho stáří nebo vzhled. Výjimečně cenné je také dochované technické vybavení. V interiéru zůstalo jedno kompletní mlýnské složení s moučnicí a řadou původních součástí převodového mechanismu.
Dominantou je palečnicové kolo o průměru 3,4 metru, do jehož obvodu je zasazeno 96 dřevěných zubů. Právě prostřednictvím tohoto ozubeného kola se síla větru přenášela dál k mlýnskému kameni. Návštěvník si tak může udělat konkrétní představu o tom, jak se pohyb velkých lopatek měnil v práci, která měla pro tehdejší venkov zásadní význam.
Technologie se podle památkového hodnocení dochovala v kompletním a autentickém stavu. Choltický mlýn proto nepůsobí jen jako historická kulisa. Je názornou ukázkou toho, jak vypadalo skutečné řemeslné zařízení před nástupem moderních pohonů.
Mlel ještě po válce
S mlýnem je spojena především rodina Romfeldových. Posledním mlynářem byl Konrád Romfeld, který za okupace v letech 1938 až 1945 mlel mouku pro obyvatele obce i okolí. Po válce mlýn sloužil především k šrotování a podle dostupných údajů zůstal v provozu do první poloviny 50. let, kdy jeho hospodářský význam ukončila elektrifikace.
Po zastavení provozu stavba chátrala. Její stav zhoršily také nepovolané vstupy, při nichž došlo k poškození vnitřního i vnějšího vybavení. Důležitým momentem se stal rok 1969, kdy proběhla generální oprava za účasti místních a okresních institucí, zemědělského družstva v Litultovicích i dobrovolných hasičů.
V roce 1994 se mlýn vrátil původnímu majiteli Konrádu Romfeldovi. Péči o něj později převzal jeho syn Radomír, a rodinná kontinuita tak pokračuje i v době, kdy už mlýn neslouží pravidelnému mletí.
Návštěva vyžaduje domluvu
Choltický větřák je kulturní památkou, jejíž ochrana je vedena od 3. května 1958. Nejde však o muzeum s běžnou každodenní otevírací dobou. Prohlídky se konají spíše příležitostně nebo po předchozí telefonické domluvě, takže je vhodné aktuální možnosti návštěvy ověřit předem.
Při prohlídce lze očekávat výklad o konstrukci mlýna i ukázku původní technologie. Vnitřní prostory nejsou bezbariérové a kapacita bývá omezená. O to cennější může návštěva být: v Cholticích člověk neuvidí pouze zachovanou historickou stavbu, ale zařízení, které stále vypovídá o práci mlynářů a o době, kdy chod celého provozu určoval vítr.