Na Ďáblickém hřbitově se kubismus neukrývá v jednom domě ani v jediném dekorativním detailu. Prostupuje podobou celého areálu – od vstupní brány přes polygonální kiosky až po jeho půdorysné uspořádání. Právě tuto neobvyklou kombinaci architektury, historie a současného pohřebnictví přiblíží komentovaná procházka plánovaná na sobotu 12. prosince 2026.
Hřbitov navržený v kubistickém duchu
Praha potřebovala na počátku 20. století nové pohřební místo, protože kapacita městských hřbitovů přestávala stačit. Areál v Ďáblicích vznikal v letech 1912 až 1914 podle návrhu architekta Vlastislava Hofmana. Jeho řešení je výjimečné tím, že kubistické tvarosloví uplatnil v prostoru, který obvykle vnímáme především jako místo ticha a vzpomínek.
Hofmanův návrh se při stavbě v mnoha ohledech zjednodušil. Výsledná podoba proto není úplným uskutečněním původního projektu: například rozsáhlá umrlčí komora, kterou architekt zamýšlel v podobném stylu, zůstala jen na papíře. Rozdíl mezi plánem a realizací je jedním z témat, na něž se může návštěvník při prohlídce zaměřit. V prostoru se tak potkává promyšlený architektonický záměr s tím, co bylo skutečně postaveno.
Podle pražské turistické prezentace jde o druhý největší hřbitov v metropoli a jediný kubistický hřbitov na světě. Areál je také národní kulturní památkou. Jeho zajímavost nespočívá jen v jednotlivých stavbách, ale i v tom, že se architektura promítla do celkového rozvržení pohřebiště.
Místo, které připomíná oběti 20. století
Ďáblický hřbitov je zároveň prostorem paměti. V severní části areálu se nachází čestné pohřebiště věnované obětem nacismu a komunistického teroru v 50. letech. U severní zdi jsou také hromadné šachtové hroby obětí nacistického a komunistického teroru. Jde o související, ale odlišná místa, která není vhodné zaměňovat.
Právě jejich přítomnost mění způsob, jakým se hřbitovem procházíme. Kubistické prvky tu nejsou oddělené od dějin: návštěvník v jednom areálu vnímá architektonickou koncepci i připomínku lidí, jejichž osudy poznamenalo politické násilí. Komentovaná návštěva může pomoci číst prostor pozorněji a lépe rozlišit jeho jednotlivé vrstvy.
Od historického areálu k přírodnímu pohřbívání
Hřbitov přitom není uzavřenou kapitolou. Vedle tradičních podob pohřbívání nabízí také novější možnosti s větším důrazem na přírodní prostředí. Les vzpomínek byl otevřen v roce 2015 a v roce 2023 k němu přibyl Luční hřbitov. Návštěvník tak může na jednom místě vnímat proměnu přístupu k poslednímu rozloučení i k tomu, jak má vypadat prostředí, které uchovává vzpomínku na zemřelé.
Tato proměna doplňuje historický charakter hřbitova, místo aby jej vymazávala. Areál spojuje starší architektonické řešení, paměť na oběti 20. století a současné formy pohřebnictví. Procházka tak nemusí být jen výkladem o kubismu, ale i možností všimnout si, jak se mění význam hřbitova pro město i jeho obyvatele.
Procházka v prosinci
Prohlídka je podle aktuální nabídky naplánována na 12. prosince 2026 od 14 hodin. Sraz má být před hlavní branou, orientačním bodem je zastávka Sídliště Ďáblice. Účastníky má provést Kateřina Svobodová a program je plánován přibližně na 90 minut. Uvedené vstupné činí 200 korun; děti do 12 let včetně mají mít vstup zdarma a bez registrace. Čas, cenu i podmínky akce je vhodné před návštěvou ověřit, protože se mohou změnit.
Ďáblický hřbitov najdete na adrese Ďáblická 564/2a v Praze 8. Procházka nabídne příležitost poznat místo, které se nedá snadno zařadit do jediné kategorie: je architektonickým celkem, historickým svědectvím i živým hřbitovem, jehož podoba se dál vyvíjí.