Barokní zámeček, správní budova, žulový obelisk a rozlehlý park tvoří na Dianě jeden celek, který se jen pozvolna ztrácí v lesnaté krajině. Právě propojení architektury s okolním Českým lesem dělá z tohoto místa víc než osamělou historickou stavbu. Osada Diana administrativně náleží k Rozvadovu a zámeček stojí na jejím jižním okraji, v nejvyšší poloze.
Stavba s neobvyklým půdorysem
Lovecký zámeček je barokní stavba, jejíž půdorys má podobu klasicistního kříže. Jeho dnešní podoba vznikala postupně: úpravy se zřejmě odehrávaly na konci 18. století a také v 19. a 20. století. Celek proto není jen obrazem jediného stavebního okamžiku, ale výsledkem proměn, které se do sídla zapisovaly v průběhu času.
V datování je dobré zachovat přesnost. Obecní historie uvádí první zmínku o loveckém zámečku v roce 1742, zatímco dokument Agentury ochrany přírody a krajiny popisuje barokní stavbu jako objekt z roku 1732. Jde o dva odlišné údaje a bez dalších podkladů je nelze jednoduše sloučit do jednoho data vzniku. Zámeček je zasvěcen bohyni lovu Dianě, po níž nese jméno také osada.
Santiniho jméno s otazníkem
Se zámečkem se pojí známé jméno Jana Blažeje Santiniho. Jeho autorství se stavbě připisovalo, potvrzené však není. Je proto namístě mluvit o tradovaném spojení, nikoli o jistém díle slavného architekta. I bez této atribuce nabízí zámeček zajímavou kompozici: k východnímu pavilonu přiléhá bývalá správní budova, která vznikla někdy po polovině 19. století, a před jižním průčelím ústředního sálu stojí žulový obelisk.
Právě tyto části pomáhají číst areál jako promyšlený celek, ne pouze jako hlavní obytnou budovu. Zámeček, správní zázemí i obelisk jsou součástí kulturní památky, k níž náleží také park. V jeho výzdobě a uspořádání se tak architektonické prostředí setkává s přírodou, která tu není jen kulisou.
Park, který přechází do lesa
Přírodně krajinářský park plynule navazuje na okolní volnou krajinu. Jeho hranice se proto neprojevuje jako ostrý předěl mezi upraveným zámeckým prostorem a lesem. Mezi uváděnými dřevinami jsou exotické jehličnany, duby, červené buky i jírovce. Rozmanitost výsadeb doplňuje přirozené lesní okolí a vytváří prostředí, které se při procházce mění spolu s terénem a porostem.
Park je jedním z hlavních důvodů, proč má smysl vnímat Dianu jako místo k objevování, nejen jako památku k prohlédnutí zvenčí. Podle dostupných informací nejsou interiéry zámečku návštěvníkům přístupné a k dispozici bývá park. Možnost vstupu se však může měnit, proto je vhodné si ji před cestou ověřit u obce nebo vlastníka.
Od loveckého sídla k průmyslové osadě
Historie Diany se neomezuje na zámeček. K osadě patřila také sklárna a později dřevozpracující podnik, který založil hrabě Jindřich Kolowrat v roce 1930. Podle obecní historie zaměstnával před druhou světovou válkou stovky lidí. Diana tak spojovala reprezentativní lovecké sídlo s hospodářským zázemím a prací, která utvářela život místních obyvatel.
Dnes místo připomíná zejména spojení historické architektury a lesní krajiny. K osadě lze dojet po silnici z Přimdy směrem na Svatou Kateřinu a odbočit na Dianu; procházejí tudy také turistické trasy včetně Kolowratovy naučné stezky. Zámeček je evidován jako kulturní památka a jeho návštěva se dá spojit s poznáváním dalších míst Českého lesa.