Na nádvoří hradu a zámku v Dolních Kounicích vede pískovcové točité schodiště, které se obejde bez běžné středové podpory. Právě tento samonosný prvek patří k nejpozoruhodnějším částem celého areálu a bývá označován za mimořádně neobvyklý v českém i středoevropském prostředí. Není však jediným důvodem, proč se sem vydat. Dolnokounický zámek si totiž i po renesanční přestavbě uchoval výraznou tvář hradu.
Od ochrany kláštera k šlechtickému sídlu
Stavba stojí na návrší nad pravým břehem Jihlavy a spolu s klášterem Rosa coeli tvoří historickou dominantu města. Jejím předchůdcem byl gotický klášterní hrad, který vznikal patrně na přelomu 13. a 14. století. Přesná datace se v pramenech liší, bezpečnější je proto hovořit o období mezi koncem 13. a první polovinou 14. století.
Hrad sloužil jako obranné a správní zázemí premonstrátského kláštera. Sídlil zde probošt a z objektu se spravoval majetek Rosa coeli. Podle místního výkladu se tu vykonávalo také hrdelní právo. Opevnění se postupně zdokonalovalo a areál získal podobu významné moravské pevnosti s hradbami, branami, mosty a vodními příkopy.
Když klášter roku 1527 zanikl, změnilo se i postavení hradu. Roku 1537 panství koupil Jiří Žabek z Limberka, místokancléř císaře Ferdinanda I., a zahájil přestavbu na renesanční sídlo. Další důležitá etapa přišla po roce 1588, kdy Dolní Kounice získali Drnovští z Drnovic. Za Bernarda Drnovského se dokončovala podoba reprezentativního zámku, který však stále zůstával pevností.
Portály, bašty a renesanční štuky
Proměna gotického hradu v pohodlnější šlechtické sídlo neznamenala odstranění všech starších vrstev. V areálu jsou dodnes patrné obranné prvky i architektonické detaily z různých období. Patří k nim hřebínková klenba v průjezdu, kuželkový a diamantový portál, renesanční sgrafita, zbytky hradních střílen nebo gotická polokruhová bašta s částečně dochovanou freskovou výzdobou.
Výraznou uměleckou hodnotu má štuková dekorace z let 1592 až 1594. Nachází se v Rytířském sále a ve třech místnostech prvního patra jihozápadního křídla. Geometrické kazety, rámy a medailony dokládají, že v závěru 16. století už zámek nesloužil jen jako bezpečné útočiště, ale také jako reprezentativní rezidence. U části původních štuků se přitom dochoval i zub času a některé dekorace nejsou v současnosti zcela stabilní.
Interiéry připomínají rovněž černou kuchyni, hodovní prostor a Rytířský sál. Návštěvník tak může sledovat nejen krásu jednotlivých detailů, ale i rozdíl mezi strohou funkcí středověké pevnosti a náročnější výzdobou renesančního sídla.
Po požáru, konfiskaci a desetiletích chátrání
Po porážce stavovského povstání byl zámek roku 1622 Drnovským zkonfiskován a následně prodán Dietrichsteinům. V roce 1623 objekt podle odborných údajů vyhořel v souvislosti s válečnými událostmi. Opravy začaly až přibližně kolem roku 1650; místní materiály uvádějí, že zámek téměř šedesát let ležel v rozvalinách.
V dalších staletích už nesloužil především jako honosné šlechtické sídlo. Jeho hlavní úlohou se stala správa panství a hospodářské zázemí. Po Dietrichsteinech přešel areál sňatkem na Herbersteiny. Ve 20. století se vystřídali další majitelé, přišla pozemková reforma, znárodnění i období státní správy. Po roce 1989 byl zámek restituován a později jej získala společnost L.V.P., spol. s r.o.
Areál je dnes nemovitou kulturní památkou. Zpřístupňování veřejnosti a výraznější využívání objektu se rozběhlo po vyřešení vlastnických poměrů, zejména od poloviny prvního desetiletí 21. století. Do té doby nebyl podle provozovatele veřejnosti běžně přístupný; prohlídky se zde konají od roku 2007.
Jak vypadá návštěva dnes
Základní prohlídkový okruh trvá přibližně hodinu a vede hlavním palácem. Prohlídky jsou v češtině s průvodcem, na pokladně lze podle aktuálních informací zapůjčit tištěný text v němčině nebo angličtině. V sezoně se konají především o víkendech, mimo běžný režim je možné skupinové návštěvy objednat předem. Aktuální časy, ceny i program je vhodné ověřit u provozovatele, protože se mohou měnit podle sezony a konaných akcí.
Hrad není bezbariérový a v interiérech není instalováno elektrické osvětlení. Schodiště, mosty a další historické konstrukce proto vyžadují zvýšenou opatrnost. Součástí prohlídky může být také prodejní výstava současného umění nebo sbírka čtyřlístků a vícelístků Jarka Kosiny, tedy novodobé doplnění historického programu.
Dolní Kounice stojí za návštěvu jako celek. Pod hradem se nachází klášter Rosa coeli, ve městě také synagoga a židovský hřbitov. Výlet tak snadno spojí středověkou a renesanční architekturu s příběhem zaniklého kláštera i s dalšími stopami zdejší historie. Právě v tom spočívá kouzlo místa: hrad a zámek tu není izolovanou památkou, ale součástí živého historického obrazu celého města.