U Hamerského vycházkového okruhu stojí tvor, který jako by se nemohl rozhodnout, zda je šnekem, žábou, nebo něčím docela jiným. Betonová plastika Hamroně od Michala Olšiaka přitahuje pozornost už svým neobvyklým tvarem. Není ale jen výrazným bodem u cesty: její jméno i místní vyprávění ji pevně spojují s Hamry nad Sázavou.
Šnek, žába a jméno obce
Hamroně nechala vytvořit obec Hamry nad Sázavou a Olšiak plastiku dokončil v říjnu 2007. Podle obecního popisu jde o abstraktní spojení šneka a žáby. Právě nejednoznačnost je na soše přitažlivá: návštěvník si může její podobu prohlížet a sám rozhodnout, který zvířecí rys v ní vidí nejdřív.
Jméno vzniklo jako slovní hra s názvem obce. Hamry se tak proměnily v Hamroně – jméno, které působí jako označení pohádkové bytosti a které se zalíbilo i autorovi. Plastika díky tomu není zaměnitelná s abstraktní ozdobou bez vztahu k místu. Její název ji přivazuje ke zdejší krajině a dává jí osobní charakter.
Ochránce z místního vyprávění
K Hamroňovi patří také pověst, podle níž střeží cestu mezi Hamry a Žďárem a pomáhá lidem, kteří tudy procházejí s dobrým úmyslem. Jde o místní příběh, nikoli o doloženou historickou událost. Obecní web jej představuje jako vyprávění vytvořené pro postavu, které by se časem mohlo stát pověstí.
Právě v tom je Hamroň zajímavý: současná plastika získala vedle skutečného data vzniku také vlastní příběhovou vrstvu. Tu lze přijmout jako hravou součást výletu, aniž by se zaměňovala za historické svědectví. A pokud si návštěvník všimne, že socha působí trochu jako strážce, místní vyprávění mu nabídne způsob, jak si její přítomnost na cestě představit.
Zastavení na Hamerském okruhu
Hamroň stojí u silnice a cyklostezky na Hamerském vycházkovém okruhu. Od čerpací stanice se pokračuje směrem k Hamrům nad Sázavou; podle obce je plastika viditelná už z dálky. Protože pro ni není doložena běžná poštovní adresa, praktickou pomůckou pro navigaci jsou souřadnice 49.5672056 N, 15.9137553 E.
Socha se dá zařadit do širší procházky po místních zajímavostech. Z okruhu lze pokračovat k další Olšiakově plastice, Maml asovi, od něhož se podle obecního webu otevírá výhled směrem k Zelené hoře. Hamroň tak může být začátkem nebo jedním z mezilehlých zastavení na trase, která propojuje výtvarná díla s poznáváním okolí.
Plastika, která vybízí k zastavení
Hamroň není památkou, u níž by bylo třeba dlouze studovat letopočty nebo složitou historii. Jeho kouzlo spočívá v jednoduchém setkání: neobvyklý betonový tvar, jméno odvozené od obce a vyprávění o strážci pocestných. Na cestě krajinou podobné místo přirozeně zpomalí krok a nabídne téma k rozhovoru – třeba o tom, zda v soše převládá šnek, žába, nebo právě Hamroň.