Na první pohled může působit jako obyčejná součást silnice, která vede z Hejnice směrem do Ferdinandova. Při bližším pohledu se však ukáže, že silniční most přes Smědou patří k zajímavým drobným památkám města. Barokní kamenná stavba překonává údolí řeky dvěma oblouky a doplňuje ji socha světce, který k mostům neodmyslitelně patří.
Dva oblouky, které nejsou stejné
Most vznikl v 18. století z lomového kamene. Jeho celková délka dosahuje přibližně 21,4 metru a výška kolem 12,5 metru. Nejvýraznějším prvkem jsou dva oblouky s nestejným rozpětím: větší měří zhruba 11,9 metru, zatímco menší asi 5,3 metru. Právě tato nepravidelnost dává stavbě osobitý vzhled a připomíná, že most se musel přizpůsobit terénu i vodnímu toku pod sebou.
Mostní pilíř zesilují boční příložky. Pilíře jsou vyzděné lomovým kamenem, zatímco parapet tvoří žulové kvádry. Původní kamennou dlažbu mostovky dnes překrývá asfalt, takže historický charakter stavby je nejlépe patrný při pohledu z boku. Část konstrukce navíc ve 20. století překryl novodobý cementový, respektive torkretový nástřik. U mostu se uvádí také pravděpodobná úprava kolem roku 1876, přesné okolnosti této změny však nejsou bezpečně doložené.
Jan Nepomucký se na most vrátil
Největší pozornost poutá pískovcová socha svatého Jana Nepomuckého. Světec je zobrazen v kanovnickém rouchu, v mírném kontrapostu, s hlavou nakloněnou k levému rameni. V rukou drží krucifix. Na jižní straně soklu se nachází také tesaný latinský nápis s chronogramem, který je jedním z detailů, kvůli nimž stojí za to sochu obejít a prohlédnout si ji zblízka.
Datování sochy není v dostupných podkladech zcela jednotné. Památkový katalog ji klade do doby před rokem 1727, jiné informace pracují s rokem 1722. Jisté je, že socha má barokní původ a její osudy byly stejně zajímavé jako samotný most. Původně stála u nedalekého zaniklého rybníka, později se ocitla u kláštera a na dnešní místo byla umístěna v roce 1993.
Jan Nepomucký je tradičně spojován s mosty, vodou a ochranou před vodním nebezpečím. V Hejnici tak nejde jen o dekorativní doplněk historické stavby. Socha přirozeně propojuje sakrální motiv s místem, kde lidé po staletí překonávali řeku a vydávali se dál podél Smědé.
Most v sousedství hejnické baziliky
Most leží v návaznosti na hejnický klášterní areál a baziliku Navštívení Panny Marie. Z jeho okolí se otevírá pohled na řeku i na výraznou siluetu baziliky, což z něj činí zajímavý zastavovací bod při procházce městem. Památka přitom zůstává částečně skrytá a z běžné komunikace není její konstrukce vždy vidět v celé délce.
Nejlépe vyniknou oba oblouky při pohledu z boku. K tomu může posloužit prostor západně od mostu, kde se podle turistického popisu nachází malá zahrada; její trvalá veřejná přístupnost však nemusí být jistá. Bezpečnější je proto vnímat most především z veřejných míst a respektovat provoz na silnici.
Krátká zastávka na cestě do Ferdinandova
K mostu se dá dojít od klášterního areálu Klášterní ulicí. Nachází se přímo na komunikaci ve směru do Ferdinandova, a proto může být součástí kratšího výletu po Hejnici i zastávkou při poznávání podhůří Jizerských hor. Nejde o místo na dlouhé trávení času, ale o památku, která odmění pozorného návštěvníka.
Stačí se zastavit u sochy, podívat se na rozdílnou velikost oblouků a vnímat, jak most spojuje městské centrum, řeku Smědou, klášterní areál a cestu do Ferdinandova. Právě v této nenápadnosti spočívá jeho kouzlo: barokní stavba zde stále slouží každodennímu provozu, zatímco její historická a duchovní vrstva zůstává ukryta přímo pod povrchem běžné cesty.