Jediný výrazný val na východní straně, jinde strmé pískovcové srázy. Tak vypadá obranný systém Hrady, rozsáhlého hradiště na plošině pod Mužským. V terénu se tu nesetkáte s rekonstruovanými hradbami ani s upraveným návštěvnickým areálem. Zajímavost místa spočívá v tom, jak jeho dávní obyvatelé využili přirozený tvar krajiny – a v archeologických stopách, které odhalují proměny osídlení během mnoha staletí.
Opevnění využívalo pískovcové srázy
Hrada zaujímá přibližně 15 hektarů. Přístupnější východní stranu chránil val dlouhý asi 250 metrů, široký dva až pět metrů a místy vysoký až dva metry. Severní a západní okraj plošiny zajišťují příkré srázy. Při procházce je proto dobré dívat se nejen po zbytcích opevnění, ale také po samotném terénu: právě skály a převýšení vysvětlují, proč nebylo nutné budovat stejně mohutné hradby po celém obvodu.
Dochovaný val není vcelku snadno čitelnou pevností, jakou si lze představit z ilustrací. Je to stopa v krajině, kterou pomáhá odkrývat pozorné pozorování. Hrada leží poblíž Klamorny a Drábských světniček, v členitém skalnatém terénu. Návštěva proto počítá s pěší cestou a nerovným povrchem.
Nálezy z různých dob, ne jeden nepřerušený příběh
Archeologické doklady řadí Hradu mezi lokality s mimořádně dlouhou historií. Zaznamenány jsou stopy různých pravěkých kultur, mimo jiné šáreckého typu, kultury s vypíchanou keramikou, nálevkovitých pohárů, badenské a řivnáčské kultury. Nálezy ukazují také na dobu bronzovou, kdy zde působili lidé lužické kultury, a na pozdější laténské období, dobu stěhování národů i raný středověk.
Tak široké časové rozpětí však neznamená, že Hrada byla obývána bez přerušení. Jednotlivé nálezy dokládají různé etapy a jejich přesná podoba se v čase měnila. Městský informační materiál uvádí na lokalitě 150 sídlištních jam a zmiňuje také pozůstatky obydlí, keramiku, šperky, nářadí a lidské ostatky. U části kosterních nálezů se objevila interpretace stop jako možného dokladu kanibalismu. Bez jednoznačného odborného potvrzení je ale namístě tuto možnost nepodávat jako jistý závěr.
Hrada a Klamorna jako společný celek
Významnou kapitolou byl raný středověk. Hrada a sousední Klamorna tvořily v 9. a na počátku 10. století jeden opevněný celek. Dochované valy obou míst podle evidence Národního památkového ústavu představují raně středověké hradby vybudované na starším pravěkém opevnění. Po zániku Hrady mohla Klamorna fungovat samostatně ještě po většinu 10. století.
Pro návštěvníka je toto propojení důležitou připomínkou, že dávné hranice v krajině nemusely odpovídat dnešní představě samostatných památek. Hrada a Klamorna se lépe chápou jako sousedící části někdejšího opevněného prostoru, jehož podobu určovaly možnosti plošiny i potřeby tehdejších obyvatel.
Od objevu k procházce krajinou
Hradiště objevil J. L. Píč v roce 1888. Později zde prováděli výzkumy J. Axamit v roce 1922 a M. Šoll v roce 1943; za nejvýznamnější se považuje výzkum E. Štikové-Pleslové z let 1954–1955. Archeologická práce pomohla rozpoznat, že pod nenápadnými terénními útvary leží svědectví mnoha různých období.
Lokalita se nachází nad Dnebohem, v katastrálním území Dneboh, které náleží k Mnichovu Hradišti ve Středočeském kraji. Při návštěvě se vyplatí přistupovat k Hradu jako k archeologickému místu, nikoli jako k upravené atrakci: vnímat val, okraje plošiny a vztah k okolním skalám. Právě kombinace přírodních obranných prvků a stop dávného osídlení dává této části Českého ráje její zvláštní přitažlivost.