Jistebnice dala jméno rukopisu, který dnes patří k nejvýznamnějším hudebním památkám českého středověku. Jistebnický kancionál byl ve městě objeven roku 1872, jeho originál je ale nyní uložen v Knihovně Národního muzea v Praze. V Jistebnici si lze prohlédnout ručně přemalovanou kopii a na místě poznat příběh, který spojuje jihočeské město s českými dějinami i starou duchovní hudbou.
Nález, který proslavil Jistebnici
Rukopis objevil Leopold Katz, tehdy student táborského gymnázia. K nálezu došlo na jistebnické faře, označované také jako budova děkanství. Přesné okolnosti ale nejsou zcela jisté: Katz v různých vyprávěních uváděl, že rukopis našel buď ve skryté přihrádce staré almary, nebo odložený v koutě. Jisté je, že objev z roku 1872 přinesl do pozornosti mimořádně cenný dokument.
Název může svádět k představě, že kancionál právě v Jistebnici vznikl. To však doloženo není. Město je především místem jeho nálezu; o původu rukopisu se vedou odborné úvahy a jednou z možností je pražský Emauzský klášter. Jistebnice tak připomíná nejen samotný objev, ale i rozdíl mezi místem, kde se památka našla, a místem, kde mohla vzniknout.
Více než husitské chorály
S Jistebnickým kancionálem se často spojuje píseň Ktož jsú boží bojovníci. Rukopis je jejím významným raným písemným dokladem, není však důvod tvrdit, že píseň vznikla právě v Jistebnici. Kancionál navíc není jen sbírkou známých husitských zpěvů. Obsahuje české liturgické zpěvy, duchovní i válečné písně a jeho dochované části zahrnují například graduál, oddíl písní, antifonář i breviář.
Rukopis se nedochoval celý. Jeho části a pozdější doplňky přesto ukazují, jak rozmanitě se ve středověku zaznamenávaly zpěvy určené pro bohoslužby i další příležitosti. Originál nese v Knihovně Národního muzea signaturu KNM II C 7 a jeho digitální záznam je dostupný veřejnosti. Při návštěvě Jistebnice je tak možné spojit osobní setkání s místem nálezu s prohlížením digitalizované památky.
Kopie v zámečku na náměstí
Příběh kancionálu připomíná Pamětní síň Richarda Laudy v přízemí jistebnického zámečku na náměstí. Vedle obrazů místního malíře je zde vystavena ručně přemalovaná kopie rukopisu. Originál tu není, ale právě kopie pomáhá návštěvníkovi představit si podobu knihy, jejíž cesta z jistebnické fary vedla do sbírek Národního muzea.
Budova zámečku má podle města původ ve druhé polovině 16. století a dnes slouží také jako zdravotní středisko. Prohlídku pamětní síně je třeba předem domluvit telefonicky s pracovníkem Městského úřadu Jistebnice na čísle 381 273 301; před cestou je vhodné ověřit aktuální dostupnost.
Jistebnice a husitská stopa
Kancionál není jedinou připomínkou husitského období ve městě. Podle jistebnického webu odešlo v 15. století mnoho místních obyvatel do nově založeného Tábora. S jeho počátky je spojen také hejtman Petr Hromádka z Jistebnice, jeden ze spoluzakladatelů města. Jeho pamětní deska se nachází na rohové budově hospody U Rezků na jistebnickém náměstí.
Návštěvu pamětní síně lze proto pojmout jako zastavení při procházce historickým centrem. Na náměstí stojí také kostel sv. Michaela Archanděla, radnice a kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého. Jistebnice se písemně připomíná už roku 1262 a její příběh nabízí víc než jednu historickou zastávku: od středověkého rukopisu přes husitské souvislosti až po obrazy Richarda Laudy.