Než se mezi Sedlcem a Prčicí objevil kamenný most, spojovala obě historická centra cesta přes bažinatou louku. Za bláta a při zvýšené hladině potoka bývala neschůdná. Most Karla Burky tak vznikl především z praktické potřeby: měl usnadnit cestu mezi dvěma částmi dnešního města Sedlec-Prčice ve Středočeském kraji. Zároveň se stal výraznou ukázkou empírového stavitelství i místem, kde se technická funkce potkává se sochařskou výzdobou.
Stavba pro obtížný terén
Základní kámen byl položen roku 1815. Zdroje se v datu dokončení rozcházejí: městská historie uvádí rok 1822, památkový dokument popisuje stavbu v letech 1815 až 1823. Bezpečnější je proto říci, že most vznikal od roku 1815 a dokončen byl přibližně v letech 1822–1823.
Městský web uvádí délku 200 metrů a šířku 10 metrů. Stavbu tvoří mohutná kamenná hráz se třemi klenutými průtoky. Zvláštní pozornost si zasloužilo podloží: terén nebyl pro těžkou konstrukci dostatečně únosný, a pod základy proto podle městského popisu zatloukli piloty tesané z dubů z uhřické obory. Most tak nebyl jen reprezentativní investicí, ale také technickou odpovědí na podmínky místa.
Při pohledu na tři oblouky a dlouhou kamennou konstrukci je snadné přehlédnout, že její hlavní význam spočíval v každodenním spojení města. Most překlenul nepříjemnou překážku a vytvořil pevnou cestu tam, kde se dříve podmínky rychle měnily podle počasí.
Dvě sochy na mostním ohrazení
Silnou součástí celku jsou dvě pískovcové sochy v nadživotní velikosti: svatý Florian a svatý Jan Nepomucký. Jejich autorem byl podle městských údajů Ignác Michal Platzer mladší, člen významné sochařské rodiny Platzerů. Datování není zcela jednotné; sochy se kladou přibližně do let 1818–1819. Modely se zachovaly v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.
Postavy umístěné na mostě nejsou jen ozdobou. Svatý Jan Nepomucký je tradičně spojován s mosty a vodou, zatímco svatý Florian bývá vzýván jako ochránce před ohněm. Na mostě, který překonává vodní tok a současně slouží jako důležitá dopravní spojnice, tak jejich přítomnost dobře zapadá do jeho funkce i dobového uvažování.
Místní historický text uvádí, že neznámý pachatel roku 1923 urazil soše svatého Jana Nepomuckého hlavu a hodil ji do potoka. Tento údaj je třeba chápat jako místní historické podání, které není v dostupných podkladech nezávisle ověřeno. I tak připomíná, že dnešní podoba památky nese stopy nejen původního záměru, ale také pozdějších událostí.
Mecenáš, který investoval nad své možnosti
Most nechal na vlastní náklady postavit Karel Burka, zámožný pražský měšťan a spolumajitel prčického panství. Jeho zájem o Prčici se neomezil na tuto stavbu. Podporoval také nákladné úpravy zámku a kostela a zřízení vodovodu ke kašně. V místní historii se tak objevuje jako mecenáš, který chtěl město zvelebit, ale své investice podle všeho nedokázal finančně unést.
Podle městského historického textu vedly výdaje k zadlužení a roku 1830 věřitelé statek zabavili a prodali. Most proto připomíná i méně idylickou stránku veřejných staveb: za trvalým dílem může stát osobní ambice, štědrost, ale také vysoké finanční riziko. Burkovo jméno zůstalo s Prčicí spojené právě díky stavbě, která měla sloužit dlouho po svém objednavateli.
Součást historického města
Most je kulturní památkou a leží v městské památkové zóně Sedlec-Prčice. Ve 20. století byl upravován a rozšiřován; městský zdroj uvádí generální rekonstrukci v roce 2017. Při procházce mezi Sedlcem a Prčicí stojí za to všímat si nejen celkové délky stavby, ale i klenutých průtoků a soch na straně při pohledu od Prčice.
Jde zároveň o silniční most, takže při prohlídce je namístě respektovat provoz a nezasahovat do soch ani konstrukce. Nejlépe se tu propojí několik vrstev místa: původní potřeba překonat bažinatou louku, odvážné založení v málo únosném terénu i výzdoba, která z praktické cesty učinila nepřehlédnutelnou součást prčické krajiny.