Dva rytíři, muži s knihou a měšcem, lvi, jednorožci i fantastické bestie. Kamenná fasáda domu U Rytířů v Litomyšli působí jako galerie, v níž se vedle sebe ocitly postavy z různých příběhů. Jejich význam ale není spolehlivě objasněn. Právě spojení mimořádně bohaté výzdoby a nezodpovězených otázek dělá z domu jednu z nejzajímavějších zastávek při procházce historickým centrem.
Průčelí plné postav a hádanek
Dům stojí na Smetanově náměstí a jeho přízemí člení podloubí. Nad ním se rozvíjí kamenná renesanční výzdoba, která návštěvníka upoutá i z veřejného prostoru. Kromě dvou rytířů jsou na průčelí dvě mužské postavy v civilním oděvu: jedna drží knihu, druhá měšec. Mezi dalšími motivy nechybějí delfíni, jednorožci, lvi, vousaté hlavy ani tvorové, jejichž podoba jako by vypadla ze světa bájí.
Figurální výzdoba pokračuje také ve vlysu a obloucích nad okny. Objevuje se tu například triton, gryf nebo nereidka. Jednotlivé motivy tvoří pestrý celek, ale není jisté, zda měly společně vyprávět určitý příběh. Městská galerie upozorňuje, že symbolika reliéfů zůstává nejasná. Také stylový průzkum naznačil, že na fasádě pracovalo nejméně několik kameníků – přesněji alespoň dva – a ne jediný autor.
Renesanční stavba s pozdější vrstvou
Dnešní podobu získal dům v polovině 16. století. Jeho vznik se spojuje s kamenickým mistrem Blažkem, který jej podle galerie pravděpodobně začal budovat pro sebe po velkém požáru Litomyšle roku 1546. Přesné datování se v podkladech liší, proto je bezpečnější mluvit o stavbě z poloviny 16. století. Dům patří k nejhodnotnějším měšťanským stavbám města a jeho výtvarný styl se řadí do okruhu spojeného s pernštejnským dvorem v Pardubicích. Kulturní památkou je od roku 1958.
Jeho podoba se ale během staletí proměňovala. Původní renesanční štít v roce 1814 vystřídala empírová atika, takže dnešní dům není čistě renesančním celkem, ale stavbou s několika historickými vrstvami. Proměňoval se také jeho název. Původně se mu říkalo Zlaté truby; označení U Rytířů se podle galerie poprvé objevilo v povídce Aloise Jiráska z roku 1879. Spisovatel tehdy v Litomyšli působil jako učitel.
Poklady objevené pod povrchem
Za pozornost stojí nejen fasáda. Při rekonstrukci v letech 1975 až 1977 se v prvním patře podařilo odhalit raně renesanční kazetový strop, sedile pod okny a zdobené meziokenní pilíře. Dochovaly se také fragmenty původní polychromie, tedy barevné povrchové úpravy. Tyto nálezy připomínají, že původní výtvarná podoba domu nebyla jen kamenná a že jeho interiér měl vlastní bohatý dekor.
Proměnu prodělalo i podloubí. Při restaurátorských pracích v roce 1962 nahradily tři původní pilíře kopie z umělého kamene. Zakázku provedl sochař Olbram Zoubek a jeden z původních pilířů je dnes uložen v Regionálním muzeu v Litomyšli. I takový detail ukazuje, že péče o památku někdy znamená chránit originál mimo místo, kde po staletí sloužil.
Rekonstrukce a návrat galerie
Dům byl dlouhodobě spojen s činností Městské galerie Litomyšl. Nyní je však kvůli rekonstrukci uzavřený; práce mají obnovit zanedbané a dosud nevyužívané části, modernizovat galerijní prostory a nabídnout nový výstavní prostor pro část sbírky. Město rekonstrukci zdůvodňuje také technickým stavem objektu a tím, že některé jeho části nebylo možné bezpečně zpřístupnit.
Otevření se podle aktuálně uváděných plánů předpokládá v roce 2027, nejde však o záruku přesného termínu. Fasádu lze při procházce obdivovat z náměstí už nyní, do interiéru se ale během uzavírky návštěvníci nedostanou. Při pohledu na reliéfy se vyplatí nikam nespěchat: dům U Rytířů nabízí nejen přehlídku renesanční kamenické práce, ale také otázku, kterou si každý může zkusit zodpovědět po svém – co vlastně jeho kamenné postavy vyprávějí?