Wimmerova kašna na Uhelném trhu není jen ozdobou náměstí. Prahou putovala od konce 18. století a její dnešní sochařská výzdoba je kopií poškozeného originálu. Když se u ní na chvíli zastavíte, můžete si prohlédnout nejen alegorické sousoší, ale také jednu z méně nápadných kapitol proměn pražského veřejného prostoru.
Mecenáš, který nechal postavit kašnu
Kašnu nechal roku 1797 na vlastní náklady zřídit pražský měšťan Jakub Wimmer. Určena byla pro Nové aleje, které vznikaly po zasypání hradebního příkopu mezi Starým a Novým Městem. Prostor se měnil a dostával novou podobu; kašna v něm měla vedle praktické funkce také reprezentativní roli. Jejím autorem byl sochař František Xaver Lederer.
Střed kompozice připomíná palmu ovinutou vinnou révou a ozdobenou květy a ovocem. Nad ní je pták, kterého nelze s jistotou určit: bývá popisován jako labuť či husa. Voda původně vycházela z jeho zobáku, stékala do horní mísy a odtud pokračovala níže.
Dvojice s hroznem a dvě možná čtení
U paty kašny stojí chlapec, který podává dívce hrozen. Městský výklad spojuje výjev s vinařstvím a sadařstvím, tedy s plodností a úrodou. Národní muzeum nabízí také jiné čtení: dvojici lze vnímat jako milence inspirované biblickou Písní písní. Nejde o dvě části jednoho jistého příběhu, ale o rozdílné interpretace sochařského motivu.
Právě možnost zastavit se u detailů dělá z kašny víc než pouhý orientační bod na náměstí. Réva, plody, pták i gesto mezi mladými postavami tvoří promyšlený celek, který lze číst jako obraz hojnosti, nebo jako něžnou scénu. Při pohledu z různých stran se navíc mění, které části plastiky vystoupí do popředí.
Čtyři stanoviště v jednom městě
Uhelný trh je čtvrtým místem, kde kašna stojí. Z Nových alejí se přesunula na Betlémské náměstí a později do Vrchlického sadů. Na nynějším stanovišti je od počátku 50. let 20. století; jednotlivé přehledy se v přesném roce jejího přemístění rozcházejí. Stěhování ukazuje, jak se s proměnami města měnila i představa o tom, kam historické dílo patří.
Také okolí současného umístění má vlastní příběh. Uhelný trh získal své jméno podle prodeje dřevěného uhlí, který se tu podle městských údajů provozoval už od 14. století. Kašna stojí na ploše někdejšího domu a trhu, v prostředí, kde se každodenní obchodní minulost potkává s dnešním ruchem Starého Města.
Originál zůstal v muzeu
Sochařská výzdoba byla v roce 1974 poničena. O čtyři roky později byla na kašnu osazena kopie, kterou vytvořili Milan Vácha a Vladimír Koštoval. Původní střední část je dnes součástí sbírky Národního muzea. Při návštěvě tak člověk vidí dílo, které zachovává podobu historické kašny, nikoli její poškozený originál.
Wimmerova kašna stojí volně přístupná na Uhelném trhu v Praze 1. Její příběh spojuje mecenášství pražského měšťana, proměny městského prostoru i péči o památku, která musela dostat novou podobu. Stačí krátká zastávka na náměstí a před očima se otevře cesta od někdejších Nových alejí až k dnešnímu Starému Městu.