Železnice Tábor–Bechyně nezačínala jen na nádraží a na kolejích. Její provoz potřeboval vlastní zdroj elektřiny – a ten stál v Táboře na Bydžově, na pravém břehu Lužnice, pod železničním mostem. Bývalá dráhová elektrárna tu dodnes připomíná, že za elektrickým vlakem se skrývala také výroba energie a její rozvod.
Elektrárna pro vlak i město
Trať do Bechyně byla od počátku navržena pro elektrický provoz. Národní památkový ústav ji označuje za první železniční trať na našem území, která byla stavěna výhradně pro elektrický provoz. V době, kdy se elektrická trakce teprve prosazovala, tak její fungování vyžadovalo promyšlené technické zázemí.
Elektrárna plnila dvě úlohy. Dodávala proud pro dráhu a zároveň se podílela na nočním osvětlení Tábora. Projekt elektrárny vypracoval Zemský výbor království Českého, elektrické zařízení dodala Křižíkova firma. Samotnou stavbu zahájil táborský stavitel Vincenc Tiebl 1. března 1902. Jména Křižík a Tiebl tak v příběhu označují různé role: dodavatele elektrického zařízení a místního stavitele.
Do městské sítě začala elektrárna dodávat proud už v lednu 1903. Zatěžkávací zkouška železniční trati se uskutečnila 1. června téhož roku. Slavnostní zahájení provozu následovalo 21. června, zatímco první pravidelný vlak vyjel z Bechyně až následujícího rána, 22. června v šest hodin. Rozdíl mezi oběma daty ukazuje, že slavnostní otevření a běžný jízdní provoz nebyly totéž.
Součást širší proměny elektrifikace
Dráhová elektrárna nebyla jediným zařízením, které v Táboře s elektrifikací železnice souviselo. U Jordánu vznikla také subcentrála, z níž se později stala městská elektrárna. Energie pro vlak tak patřila do širšího příběhu, v němž se městské osvětlení a elektrická doprava postupně propojovaly.
Proměna pokračovala na přelomu dvacátých a třicátých let. Město nabídku na koupi dráhové elektrárny v letech 1929–1930 nevyužilo a v roce 1930 objekt koupily Jihočeské elektrárny. Do konce března 1931 byla upravena rozvodná síť a Tábor uzavřel smlouvu s touto společností o dodávce proudu. Elektrárna tak patří k době, kdy se energetika města přesouvala od samostatného zdroje spojeného s dráhou k širší dodavatelské síti.
Budova pod mostem
Na místě je možné číst příběh nejen z polohy, ale i z podoby stavby. Památkový katalog popisuje oddělené halové prostory otevřené do krovu a výrazné štíty bočních křídel. Dochovaly se také části původních okenních výplní. Komín, který stával za budovou, už dnes neexistuje.
Elektrárna se nachází v ulici Na Bydžově, pod železničním mostem přes Lužnici, a je evidována jako objekt č. p. 458. Pro návštěvníka je její okolí zároveň dobrým místem, odkud si uvědomit souvislost mezi řekou, mostem, tratí a jejím energetickým zázemím. Pravidelný návštěvní provoz ani možnost vstupu do budovy nejsou potvrzené, proto je vhodné počítat s prohlídkou z veřejně přístupného okolí.
Technická stopa, která pokračuje
Bechyňka si uchovala stejnosměrné napájení o napětí 1 500 voltů. Podle Národního památkového ústavu jde o poslední takový systém v Česku. Je to pozoruhodná současná souvislost s historií elektrárny, neznamená to však, že dnešní vlaky napájí právě budova na Bydžově.
Bývalá elektrárna je proto zajímavá i pro ty, kteří se o železnici běžně nezajímají. Připomíná, že technická památka nemusí stát stranou příběhu města: tady se potkávají počátky elektrické dopravy, veřejného osvětlení i proměna energetického hospodářství Tábora.