Jedním z nejzajímavějších exponátů výstavy je část chaty, která už dnes neexistuje. Z objektu Zdeňka Pešánka v Louňovicích se dochovaly práh, dveře a okna – fragmenty zachráněné při demontáži v roce 2022. Právě podobné objevy připomínají, že rekreační architektura bývá rozptýlená v krajině, často mimo pozornost veřejnosti i odborníků.
Výstava Chata: Fenomén ve světě architektury v historické budově Uměleckoprůmyslového musea v Praze se nezaměřuje na běžné kutilské stavby ani na nostalgii po českém chataření. Sleduje především návrhy a realizace profesionálních architektů od první republiky do konce socialistické éry. Ukazuje tak chatu jako svébytnou kapitolu moderní architektury a jako místo, kde se potkávaly nové představy o bydlení, volném čase a vztahu k přírodě.
Od trampingu k promyšleným letním domům
Český fenomén chataření se začal výrazněji rozvíjet ve 20. letech 20. století. Zpočátku vznikaly především trampské enklávy, ve 30. letech pak přibývaly letní domy a chatové kolonie určené středním a vyšším vrstvám. Růst životní úrovně, rozvoj průmyslu a více volného času vytvořily podmínky pro nový typ úniku z města.
Výstava tento vývoj zasazuje do širšího mezinárodního kontextu. Vedle českých staveb představuje modernistické alpské chaty, skandinávské domy, objekty z Japonska a Ameriky nebo plážová sídla z jižní Francie a Katalánska. Minimalistický víkendový dům tedy nebyl pouze českým vynálezem, i když právě u nás získal mimořádně silné společenské zázemí.
Architekti, kteří brali chatu vážně
Expozice nabízí sedm modelů chat a řadu původních plánů, skic a archivních fotografií. Objevují se zde práce bratří Šlapetových, Jaromíra Marka, Františka Cubra, Jaroslava Vaculíka nebo Jana Bočana. Vaculík, žák Le Corbusiera, se podle kurátorského pojetí typologii chat věnoval mimořádně intenzivně. Jeho objekty u Slapské přehrady vznikaly v letech 1958 až 1964.
Za působivé příklady organické architektury lze považovat tři zachované letní domy Františka Cubra a Zdeňka Pokorného u Seče ze 40. let. Promyšlený u nich nebyl jen tvar stavby, ale také interiér a vybavení. Návštěvník proto neuvidí pouze fotografie domů v krajině, ale také nábytek, židle, stoly, skříňky a další prvky navržené pro konkrétní prostředí. Nechybějí ani prototypy lehátek firmy Thonet.
Mezi další představené realizace patří kruhová chata Bohuslava Fuchse u Brna, objekty Mojmíra Kyselky u Brněnské přehrady nebo chata Ilji Sedláka od Karla Dudycha z roku 1958 v Jílovišti. Dobové návrhy často pracovaly s pultovou převislou střechou, kamennou podezdívkou, verandou, pásovým oknem a velkými prosklenými plochami. I malý rekreační objekt tak mohl být laboratoří architektonických nápadů.
Od Pešánkových fragmentů k létajícímu talíři
Příběh Zdeňka Pešánka propojuje výstavu přímo s historií muzea. Výtvarník zde měl v roce 1936 svou první a v roce 1942 poslední výstavu, za války v instituci pracoval a po válce zde založil Společnost pro světlo a světelné umění. Jeho louňovické chaty byly později odstraněny, dochované části proto působí jako nečekané svědectví o experimentální architektuře mimo velká města.
Podobně neobvyklým příkladem je takzvané UFO v Beskydech. Inženýr Lev Nikel si je v roce 1972 postavil pod vlivem světových výstav Expo 1958 v Bruselu a Expo 1967 v Montrealu. Objekt podle dostupných informací postupně chátral, přesto ukazuje, jak silně mohly dobové technologické a futuristické představy pronikat i do rekreačních staveb.
Výstava jako mapa výletů po Česku
Kurátorem a autorem koncepce je historik architektury Adam Štěch, spolupracujícím kurátorem architekt Jan Bureš. Grafickou podobu a instalaci připravili Matěj Činčera a Jan Kloss. Výstava vznikala také díky terénnímu výzkumu, protože u některých staveb nebylo dlouho jasné, kde přesně stojí nebo zda se vůbec dochovaly.
Právě v tom spočívá její další hodnota. Expozice není jen přehlídkou modelů a dokumentů, ale také pozvánkou vyrazit za architekturou do české krajiny – k přehradám, do Beskyd, na Sázavu nebo k Seči. Kdo téma nezná, může množství jmen a příkladů vnímat jako informačně hutné. Nejlépe proto fungují části věnované konkrétním stavbám a jejich příběhům.
Výstava v Uměleckoprůmyslovém museu na adrese 17. listopadu 2 v Praze 1 trvá do 13. září 2026. Otevřena je v úterý od 10 do 20 hodin, od středy do neděle od 10 do 18 hodin; v pondělí zůstává zavřená. Základní vstupné činí 150 korun, snížené 80 korun. Expozice je připravena v češtině a angličtině a doplňují ji komentované prohlídky i procházky zahrádkářskou osadou Ořechovka.