Na průčelí Uměleckoprůmyslového musea v Praze se setkávají výjevy z uměleckých řemesel, erby měst i architektonické odkazy na různé evropské slohy. Budova tak ještě před vstupem naznačuje, že muzeum není jen schránkou pro sbírky: sama je ukázkou řemeslného umu a představ o reprezentativní architektuře konce 19. století. Komentovaná prohlídka umožňuje číst její výzdobu podrobněji a nahlédnout také do prostor, které nejsou při běžné návštěvě vždy přístupné.
Stavba pro muzeum na okraji Josefova
Architekt Josef Schulz navrhl budovu, kterou muzeum stavělo v letech 1897 až 1901. Instituce předtím sídlila v Rudolfinu. Nové reprezentativní prostory vznikaly v době, kdy se proměňovalo i okolí Josefova a dnešního Palachova náměstí.
Schulzův návrh nesází na jediný historický vzor. Na fasádách převládá inspirace severoitalskou renesancí, vstupní portál však zvýrazňuje balkon s barokizujícím výrazem a střechu zakončují jehlance inspirované francouzskou renesancí. Právě prohlídka pomáhá vnímat tyto různé motivy jako součást promyšleného celku, ne jako nahodilé ozdoby.
Do kamenného průčelí se promítá i zaměření instituce. Reliéfy uměleckých řemesel vytvořili sochaři Antonín Popp a Bohuslav Schnirch: levá část je Poppovým dílem, pravá Schnirchovým. Schnirch navíc zhotovil erby českých měst známých svou uměleckořemeslnou výrobou. Fasáda tak připomíná nejen jednotlivé obory, ale i tradici míst, která je rozvíjela.
Od vestibulu k reprezentativnímu schodišti
Uvnitř se pozornost přesune od celku k materiálům a detailům. Ve vestibulu a na hlavním schodišti se střídají toskánské sloupy, mramorové obklady, intarzované dveře i štuková a malovaná výzdoba. Nástěnné malby vytvořil Ferdinand Herčík. Nejde tedy jen o cestu do výstavních sálů: samotný pohyb budovou odhaluje, jak důležitou roli hrála při jejím vzniku spolupráce architekta, výtvarníků a řemeslníků.
Schodiště doplňují dvě barevné vitraje s alegoriemi uměleckých oborů a kovaná mříž navržená Schulzem. Při samostatné návštěvě lze jednotlivé prvky obdivovat, komentovaný výklad k nim však přidává souvislosti. Pomáhá například propojit výzdobu interiéru s poselstvím, které budova vyjadřuje už na své fasádě.
Sál, který připomíná císařskou návštěvu
Výrazným zastavením je Votivní sál, spojený s návštěvou císaře Františka Josefa I. v roce 1901. Jeho výzdobu navrhli Josef Schulz a malíř Karel Vítězslav Mašek. Dochovaly se zde také původní parkety dodané Lannovou parketárnou. I podlaha tak patří k příběhu místa: vedle malby a architektury připomíná další z řemeslných oborů, které se podílely na celkovém dojmu interiéru.
Prohlídka podle aktuální nabídky UPM může zahrnout také výstavu věnovanou rekonstrukci muzea a patu točitého schodiště ve věži. Konkrétní přístup do prostor je ale vhodné ověřit při objednání. Historická budova prošla rekonstrukcí a modernizací v letech 2014 až 2017; muzeum dnes spravuje zhruba půl milionu sbírkových předmětů od antiky po současnost.
Jak návštěvu naplánovat
Prohlídka je nabízena jako skupinová na objednávku, nejde tedy o pravidelnou akci s jedním pevným termínem. Oficiální nabídka uvádí délku přibližně 60 minut a možnost výkladu také v angličtině či němčině. Sraz bývá u pokladny historické budovy na adrese 17. listopadu 2; bezbariérový vstup vede zahradou z ulice Široká 1. Termín, cenu i dostupnost jednotlivých prostor je dobré potvrdit přímo při rezervaci.
Uměleckoprůmyslové museum stojí za návštěvu i bez komentovaného výkladu, prohlídka však mění způsob, jakým člověk budovu čte. Z reprezentativního domu se stává soubor konkrétních rozhodnutí, materiálů a řemeslných postupů. A právě v tom spočívá její přitažlivost: architektura tu není pouze obalem muzea, ale jedním z jeho nejvýmluvnějších exponátů.