Co mají společného Josef Mánes a Pablo Picasso? V expozici Národní galerie Praha „1796–1918: Umění dlouhého století“ se mohou ocitnout vedle sebe, přestože je dělí jiná generace i výtvarný jazyk. Stálá sbírková instalace ve čtvrtém patře Veletržního paláce nesleduje dějiny umění jako řadu po sobě jdoucích stylů. Místo toho skládá díla do tematických souvislostí a vybízí návštěvníky, aby mezi nimi hledali vlastní spojení.
Tři témata místo učebnicové chronologie
Expozice je uspořádána do celků Člověk, Svět a Ideje. Více než 450 děl od 150 autorů zahrnuje malby, sochy i dva grafické kabinety. Vedle známých českých tvůrců, jako jsou Jakub Schikaneder, František Ženíšek, Emil Filla nebo František Kupka, tu mají místo také Gustav Klimt a Pablo Picasso.
Tematické řazení mění způsob, jakým se na jednotlivá díla díváme. Obraz nemusí být jen ukázkou určitého směru nebo zastávkou na časové ose. Může vypovídat o tom, jak lidé žili, jak vnímali své okolí a jak se proměňovaly jejich představy o sobě i společnosti. Rozdílná díla vedle sebe otevírají otázky, které by při čistě chronologickém výkladu mohly zůstat stranou.
Prohlídka jako rozhovor s uměním
Školní komentovaná prohlídka je určena studentům středních škol a počítá s aktivním zapojením skupiny. Nejde pouze o výklad, který předává hotové informace o autorech a směrech. Těžištěm je dialog a osobní setkání s originály: studenti mohou zkoumat, co v dílech vidí, jak na ně působí a jaké souvislosti mezi nimi dokážou najít.
Takový přístup může být užitečný i pro ty, kteří se v dějinách umění běžně neorientují. Návštěvníci nemusí nejprve znát všechny názvy slohů ani data narození jednotlivých malířů. Důležité je pozorovat, porovnávat a přemýšlet, proč umělci zobrazovali člověka, svět nebo své ideje právě určitým způsobem. Originály přitom dávají možnost vnímat také detaily a materiál, které reprodukce často zjednoduší.
Proč právě rok 1796?
Počátek „dlouhého století“ je spojen s konkrétní událostí pražského kulturního života. Dne 5. února 1796 vznikla Společnost vlasteneckých přátel umění. Její obrazárna se stala základem sbírek dnešní Národní galerie Praha a společnost založila také Akademii výtvarných umění. Název expozice tak neodkazuje jen k časovému úseku, ale i k instituci, která pomohla utvářet zdejší umělecké prostředí.
Rozmezí let 1796 až 1918 nabízí prostor sledovat proměny uměleckého vidění v době, kdy se měnila společnost i představa o tom, co může umění zobrazovat. Výstava však návštěvníka nevede po jediné cestě od starších děl k novějším. České a zahraniční práce staví do společného rozhovoru a nechává vyniknout podobnosti i rozdíly.
Galerie v budově s vlastním příběhem
Samotný Veletržní palác je výraznou součástí návštěvy. Funkcionalistickou budovu navrhli Josef Fuchs a Oldřich Tyl a v letech 1925 až 1928 vznikla pro Pražské vzorkové veletrhy. Národní galerie Praha zde sídlí od roku 1976. Palác těžce poškodil požár v roce 1974 a jeho rekonstrukce byla dokončena až v devadesátých letech. Dnešní galerie tak představuje další kapitolu v proměnách stavby, která původně sloužila jinému účelu.
Konkrétní školní prohlídka je v programu uvedena na středu 13. ledna 2027 od 12 hodin. Délka má být 60 nebo 90 minut a skupina může mít 12 až 30 osob; dva pedagogové jsou podle dostupných údajů zdarma. Informace o ceně nejsou jednotné, proto je vhodné předem ověřit, zda se případné vstupné týká expozice, programu, nebo obojího. Veletržní palác najdete na adrese Dukelských hrdinů 47 v Praze 7. Před návštěvou je rozumné zkontrolovat také aktuální otevírací dobu a podmínky programu.