Kov u Ivana Patúce nepůsobí jen jako pevná hmota. V jeho rukou se mění v kresbu, která se zvedá od stěny a přechází do prostoru. Výstava Anatomie[Kovu] v pražské galerii Art Palace Prague představuje lidskou figuru rozloženou do linií, ploch a objemů – a zároveň ukazuje, jak výrazně může podobu sochy ovlivňovat samotný materiál.
Když plech přestane být pouhou plochou
Patúc propojuje zkušenost tradičního klempířského řemesla se současným sochařstvím. Pracuje s průmyslově válcovaným plechem i s kovy, jako jsou měď, mosaz, hliník, železo nebo bronz. Úzké pásy ohýbá, vrství, spojuje a splétá do struktur, které si zachovávají kovovou pevnost, ale současně působí lehce a proměnlivě.
Právě splétání pásů je pro jeho tvorbu charakteristické. Materiál se díky němu neuzavírá do hladkého, neproniknutelného objemu. Mezi jednotlivými liniemi zůstává prostor, který do díla vpouští světlo. Podle úhlu pohledu se tak mohou měnit stíny i vnímání tvaru. Plech pak není jen základním stavebním prvkem: spoluurčuje kresbu díla, jeho napětí i dojem pohybu.
Figura na pomezí reliéfu a plastiky
Ústředním tématem výstavy je lidské tělo. Patúc ho nepředkládá jako uzavřenou, realisticky modelovanou masu, ale rozebírá ho na části, linie a prostorové vztahy. Některá díla se přibližují závěsnému reliéfu, jiná vystupují do prostoru jako plastiky. Hranice mezi obrazem a sochou tak zůstává záměrně otevřená.
Náměty autor čerpá z různých oblastí – od historie a mytologie přes každodenní život a mezilidské vztahy až po sport. Výstava proto nesleduje pouze možnosti kovu jako technického materiálu. Zajímá ji také, jak lze pomocí jeho linií a objemů vyjádřit postavu, gesto či pohyb. Divák může sledovat, jak se figurální motiv skládá a jak se jeho čitelnost mění podle toho, odkud se na něj dívá.
Anatomie těla i samotného kovu
Název Anatomie[Kovu] odkazuje dvěma směry. Připomíná anatomii zobrazované figury, ale také vnitřní strukturu materiálu – jeho pružnost, pevnost a schopnost proměny. Kov tu není neutrálním nosičem uměleckého nápadu. Jeho vlastnosti určují, jak se linie stáčí, jak se jednotlivé části propojují i jak dílo pracuje se světlem a stínem.
Výstava nabízí zajímavý pohled na setkání řemeslné zručnosti a současného výtvarného uvažování. Místo velkých souvislých ploch tu často rozhodují drobné mezery, ohyby a křížení. Právě v nich se ukazuje, že robustní kov nemusí působit těžkopádně: může vytvářet vzdušnou strukturu, která naznačuje pohyb, aniž by ho doslovně napodobovala.
Výstava v někdejší Živnostenské bance
Art Palace Prague sídlí na adrese Na Příkopě 858/20 v historické budově bývalé Živnostenské banky. Stavba z konce 19. století je spojována s neorenesančním stylem a stojí na místě, jehož historie sahá k paláci z roku 1621. Kontrast mezi historickým prostředím a Patúcovým současným pojetím kovu dává návštěvě další rozměr: tradiční řemeslný materiál se tu představuje v prostoru s vlastní dlouhou minulostí.
Samostatná výstava je podle galerie otevřena od 25. září 2026 do 28. února 2027. Galerie uvádí denní otevírací dobu od 10 do 19 hodin; před návštěvou je vhodné ověřit aktuální podmínky i vstupné přímo u Art Palace Prague.