Pod výhní holešovské Zámecké kovárny začíná krátký osvětlený úsek podzemní chodby. Návštěvník do něj nahlédne pomocí zrcadla, protože další část je po několika metrech zasypaná. O přesném původu a rozsahu chodby se vyprávějí různé příběhy, její spojení se zámkem či dalšími místy je však třeba brát spíše jako místní pověst než jako ověřenou skutečnost.
Právě podobné detaily dávají malé památce v ulici Zámecká 183/3 neobvyklou atmosféru. Zámecká kovárna stojí v bezprostřední blízkosti holešovského zámku, v části zvané Holajka, a připomíná dobu, kdy bylo kovářské řemeslo nezbytnou součástí panského hospodářství.
Panská kovárna a rod Zemanů
Tradice kovárny na tomto místě má podle místních a turistických materiálů sahat až do poloviny 16. století. Dochovaná budova je ale mladší – památkový katalog ji popisuje jako přízemní objekt z přelomu 18. a 19. století, postavený z vepřovic. Rozdíl mezi historií provozu a stářím dnešní stavby je důležitý: nejde o budovu, která by v nezměněné podobě stála už od renesance.
Kovárna sloužila jako panská dílna v předzámčí. Po desetiletí ji vlastnil rod Zemanů, a právě od něj se odvozuje označení Zemanova kovárna. Posledním kovářem tohoto rodu byl Emil Zeman, který zde působil ještě v roce 1953. Tradiční provoz později zanikl, výheň podle novějších materiálů vyhasla na počátku 21. století a objekt začal sloužit především jako muzeum.
Ještě předtím však kovárně hrozil smutnější osud. Po poválečném období chátrala a uvažovalo se dokonce o její demolici. Zachránili ji místní turisté a později se stala součástí muzejních expozic Holešova. Slavnostní otevření Malého muzea kovářství se uskutečnilo 31. července 2012.
Výheň, měchy a ruční práce
Expozice je rozdělená do tří částí. Nejcennější je původní dílna s výhní, kovadlinou, kovářským měchem, kleštěmi a dalšími nástroji. Nechybí vrtačka, ruční lis ani další vybavení, které ukazuje, jak fyzicky náročná a zároveň důmyslná práce v kovárně probíhala. Samotná dílna má přibližně čtyři krát pět metrů a část zařízení pochází z 19. století.
Zajímavou dvojici tvoří měchy. Starší kus, původně uložený na půdě, poháněl výheň až do první světové války. Druhý je vertikální měch z roku 1854, který muzeum získalo v roce 2018 z Jasenné u Vizovic. Právě na takových exponátech je dobře vidět, že technická památka nemusí být velká, aby dokázala přiblížit fungování někdejšího řemesla.
Výrazným exponátem je také zrestaurovaný hodinový stroj z věže holešovského zámku. Přibližně dvě století staré zařízení se skládá ze 137 dílů. Železný rám i hřídele byly ručně vykované a vypilované, takže stroj není jen hodinářskou památkou, ale také ukázkou přesné práce, kterou dokázal kovář vytvořit bez moderní výrobní techniky.
Od dílny k lidové jizbě
Muzeum nepředstavuje pouze nářadí a pracovní postupy. V obytné části je rekonstruována lidová jizba a komora, které připomínají každodenní život kovářovy rodiny. Výstava se vztahuje k lidové kultuře na pomezí Hané a Valašska, tedy k regionu, na jehož hranici Holešov leží.
Díky tomu návštěva nepůsobí jako prohlídka izolovaného technického zařízení. Kovárna ukazuje řemeslo v jeho přirozeném prostředí – vedle panského sídla, v zázemí města a v domě, kde se pracovalo i bydlelo. Malý prostor tak propojuje dějiny holešovského panství, místní architekturu i každodennost lidí, kteří byli na kovářově práci závislí.
Tip pro návštěvu Holešova
Zámecká kovárna je evidována jako kulturní památka a patří do Městské památkové zóny Holešov. Přirozeně se nabízí spojit její návštěvu s prohlídkou holešovského zámku a zámecké zahrady. V dosahu jsou také Šachova synagoga a další zastavení městského památkového okruhu.
Otevírací režim se může měnit podle sezony a některých akcí. V letních měsících bývá kovárna přístupná od úterý do neděle s komentovanými prohlídkami, mimo sezonu je možné návštěvu domluvit v městském informačním centru. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální podmínky u Městského kulturního střediska nebo informačního centra v Holešově.