Krkonošská krajina umí na krátké vzdálenosti vystřídat mokřady, horské pláně i strmé ledovcové svahy. Naučná stezka Dědictví doby ledové vede právě místy, kde jsou tyto rozdíly dobře patrné. Z české strany míří přes okolí Úpského rašeliniště a Luční boudy do polských Krkonoš, mimo jiné k jezeru Mały Staw. Výlet tak spojuje dvě země i několik podob horské přírody.
Okruh přes českou i polskou stranu
Trasa má podle uváděného popisu přibližně devět kilometrů a devět zastavení. Čtyři leží v Česku, dalších pět v Polsku. Konkrétní délka se může lišit podle zvolené varianty a místa nástupu, takže je dobré vnímat devět kilometrů jako orientační údaj, nikoli jako přesnou vzdálenost pro každou podobu výletu.
Mezi uváděná místa na trase patří okolí Obřího dolu, Úpské rašeliniště a Luční bouda. Na polské straně pokračuje stezka k jezeru Mały Staw, přes Biały Jar a ke Slezskému domu. Jednotlivé zastávky nejsou jen body k odškrtnutí: společně ukazují, jak pestrý je vysokohorský reliéf a jak se v něm střídají vlhké plošiny s výraznými svahy a jezerními kotlinami.
Rašeliniště vysoko nad údolím
Jedním z nejvýraznějších míst českého úseku je Úpské rašeliniště. Leží zhruba ve výšce 1 400 metrů mezi svahy Studniční a Luční hory a Hraničním hřbetem. Mokřady, drobná jezírka a porosty rašeliníku tvoří prostředí, které připomíná severskou tundru. V Krkonoších jde o mimořádně cennou část horské přírody, a proto je důležité zůstat na značené trase a nevstupovat do citlivých mokřadních ploch.
Východně od rašeliniště leží Úpská jáma, ledovcový kar, do kterého padá Úpský vodopád. Právě podobné tvary krajiny pomáhají pochopit název stezky. Ledovce v minulosti přetvářely horské svahy a zanechaly po sobě kotliny, strmé stěny i jezera. Na polské straně je jedním z působivých příkladů Mały Staw, horské jezero zasazené do ledovcového prostředí.
Výlet pro pozorné pozorování
Dědictví doby ledové není jen cesta za výhledy. Její kouzlo spočívá i v proměnách prostředí: od rašelinných mokřadů přes otevřenou horskou krajinu až po ledovcové tvary na obou stranách hranice. Zastavení naučné stezky mohou výletníkům pomoci všímat si souvislostí, které při rychlém přechodu hor snadno uniknou. Za pozornost stojí nejen samotné cíle, ale také kontrast mezi plochým rašeliništěm a prudkými svahy okolních karů.
Trasa vede vysokohorským chráněným územím, a není proto vhodné plánovat ji jako nenáročnou procházku bez ohledu na počasí nebo zvolený nástup. Podmínky na horách se mohou měnit a část cesty leží mimo české území. Před odchodem je rozumné ověřit aktuální stav cest a počítat s tím, že přechod přes hranici vyžaduje respekt k pravidlům ochrany přírody na obou stranách.
Kde začít a na co myslet
Jedním z možných výchozích míst je Luční bouda na území Pece pod Sněžkou. Pěší přístup z Pece vede také přes Obří důl, Obří sedlo a Úpské rašeliniště. Je to varianta, která umožní poznat českou část krajiny ještě před napojením na přeshraniční okruh. Nástup i délka celého dne se ale odvíjejí od zvolené trasy; samotný přibližně devítikilometrový údaj se vztahuje k uváděné okružní variantě.
Luční bouda leží v první zóně KRNAP a příjezd vlastním motorovým vozidlem je podle informací jejího provozovatele zakázán. Parkovat lze na odstavných parkovištích v Peci pod Sněžkou nebo ve Špindlerově Mlýně. Při plánování se vyplatí ponechat si dostatek času, sledovat aktuální horské podmínky a držet se značených cest. Odměnou je putování krajinou, v níž lze na vlastní oči sledovat stopy dávného ledu i křehký život dnešní krkonošské tundry.