V libereckém parku při Jablonecké ulici stojí památník, který návštěvníka nenechá zůstat jen pozorovatelem. Jeho pokovené skleněné stěny zachycují okolí i příchozího, zároveň však dovolují nahlédnout za sebe. Obraz se mění podle toho, odkud se na objekt díváte a jak blízko k němu přijdete. V zrcadle se tak ocitá nejen park, ale také člověk, který jím prochází.
Zrcadlo, které se mění v okno
Památník má podobu štíhlého kvádru o rozměrech přibližně 3,2 × 4,5 × 0,7 metru. Jeho dvě hlavní stěny tvoří pokovené skleněné tabule silné 18 milimetrů, každá váží zhruba 800 kilogramů. Nese je ocelový rám. Přesný dojem z díla ale nevystihnou samotné rozměry ani materiál. Podstatné je, že sklo současně odráží a propouští světlo.
Při přiblížení se v odrazu objevuje nápis v dlažbě, zrcadlově převrácený a čitelný jako výzva k zamyšlení nad tím, zda svobodu bráníme, ctíme, nebo sami omezujeme. Za sklem se přitom ukazuje prostor na druhé straně. Hranice mezi obrazem a skutečností proto není pevná: okolní stromy, světlo i vlastní postava se skládají do proměnlivé scény.
Otázka svobody se týká i kolemjdoucích
Památník je věnován obětem komunismu v letech 1948–1989. Jeho autoři zvolili způsob připomínání, který neukazuje minulost jako něco vzdáleného a uzavřeného. Odraz člověka v ploše propojuje historickou památku s přítomností a převádí obecné téma útlaku na osobní rovinu. Záměrem je obrátit pozornost k tomu, jak se každý vztahuje ke svobodě a k bezpráví ve společnosti.
Nejde přitom o jediný možný výklad. Zrcadlící plocha může především zastavit běžný pohyb parkem a přimět návštěvníka, aby si všiml vlastního obrazu v místě určeném k připomínce obětí. Tím se mění i role památníku: není jen objektem, na který se díváme, ale součástí prostoru, do něhož sami vstupujeme.
Park jako součást díla
Kompozici doplňují tři desetimetrové lavice z lepeného dřeva. Když se setmí, nepřímé osvětlení korun okolních stromů podporuje lehký, téměř éterický dojem skleněného objektu. Památník tak nepůsobí odděleně od parku. Zeleň, cesty, lavice a proměny světla spoluutvářejí jeho podobu, a právě proto se jeho zrcadlení během dne i podle místa pozorování proměňuje.
Stojí naproti Liebigově vile, v parku při Jablonecké ulici. Původně se přitom počítalo s umístěním v zámeckém parku u Guttenbergovy ulice. Po hledání vhodnější lokality byl památník nakonec vybudován na dnešním místě. Není tedy jen připomínkou konkrétního období, ale také součástí každodenního veřejného prostoru, kterým lidé procházejí nebo v něm odpočívají.
Odhalení a ocenění
Autorský tým tvoří architekti Petr Janda, Jakub Našinec, Aleš Kubalík a Josef Kocián. Památník byl odhalen 27. června 2006. V roce 2013 získal národní cenu BigMat pro Českou republiku, udělovanou v soutěži zaměřené na stavby realizované v letech 2005–2013.
Při návštěvě se vyplatí věnovat chvíli tomu, jak se obraz ve skle mění s každým krokem. Právě tento jednoduchý pohyb pomáhá pochopit princip díla lépe než pohled z dálky. Památník je volně zasazený do veřejného parku; v ověřených údajích nejsou uvedeny otevírací hodiny ani vstupné. Najdete jej na Jablonecké ulici v Liberci, naproti Liebigově vile.