Je malá, ale v horské krajině ji nepřehlédnete. Zvonička uprostřed osady Vlašské boudy, které se říká také Valšovky, spojuje tradiční roubené stavitelství s neobvyklými skleněnými detaily. Není to jen objekt k obdivování: vznikla také jako místo, kde se může člověk na chvíli zastavit, rozhlédnout se do údolí a při nepřízni počasí najít úkryt.
Nová stavba s místními kořeny
Zvonička byla dokončena v roce 2015. Její návrh připravovala architektka Jana Krákorová Flenderová z ateliéru ABM architekti; projekt vznikal v letech 2012 až 2014. Podnětem byla snaha dát Vlašským Boudám výraznější místní dominantu a vytvořit tu přirozené místo k zastavení. Stavbu o zastavěné ploše pouhých osm metrů čtverečních podpořili také přátelé a soukromí dárci.
Novostavba nepůsobí v horském prostředí cize. Její konstrukce navazuje na krkonošské roubené domy a využívá materiály spojené s místní krajinou. Na roubené stěny i střechu posloužily smrky z Krkonoš, více namáhané části jsou z dubu a střechu chrání modřínový šindel. Výsledkem není kopie staré stavby, ale současné pojetí, které se opírá o známé řemeslné postupy i odolné dřevo.
Světlo mezi trámy
Osobitost zvoničky se ukazuje zblízka. Do trámů jsou zasazené skleněné prvky a ve stavbě se objevují také skleněné lamely. Propouštějí denní světlo a při jeho změnách vytvářejí proměnlivé odlesky. Záleží na počasí i na tom, odkud se na stavbu díváte: někdy vynikne spíš struktura dřeva, jindy se pozornost stočí ke skleněným detailům.
Výzdoba pokračuje i v dalších drobnostech. V interiéru a na konstrukci se objevují reliéfy a křišťálové hvězdy, nad vchodem je kružítková růžice a vrchol stavby završuje kovářsky zpracovaný kříž. Zvonička má také zvon. Tyto prvky z ní nedělají okázalou památku, ale dávají jí vlastní výraz a vybízejí k pomalejší prohlídce, než jakou obvykle věnujeme malé stavbě u cesty.
Vchod směrem k příchozím
Stavba má obdélníkový půdorys a přizpůsobuje se svažitému terénu. Vchod je obrácený k příchozím z údolí, takže cesta přirozeně míří k prostoru před zvoničkou. Právě odtud se otevírá pohled do krajiny. V okolí je možné posedět na lavičce a za dobré viditelnosti se rozhlédnout směrem ke Světlé hoře, Pomezním Boudám, Rýchorám i do východních Krkonoš.
Zvonička slouží k rozjímání a může poskytnout přístřeší, když se počasí na horách zhorší. Není však běžným návštěvnickým objektem s provozní dobou; jde o drobnou stavbu ve volnějším horském prostředí. Hodí se proto spíš jako zastavení během výletu než jako cíl, u něhož by člověk plánoval dlouhou návštěvu.
Zastávka při cestě osadou
Vlašské Boudy administrativně spadají pod Pec pod Sněžkou. K osadě vede naučná cyklotrasa, konkrétní trasu a aktuální podmínky přístupu je ale vhodné před cestou ověřit. V horském terénu se vyplatí počítat s proměnlivým počasím a s tím, že pohodlnost přístupu závisí na zvoleném způsobu cesty.
Zvonička nejlépe vynikne v souvislosti s okolím. Její měřítko připomíná, že zajímavým místem nemusí být jen velká památka nebo vyhlášený vrchol. Někdy stačí nenápadná stavba, která propojí místní iniciativu, řemeslo a krajinu — a nabídne důvod na chvíli zpomalit.