Jedním z nejzajímavějších momentů výstavy Miloš Ševčík: Zaznění je setkání s autorem, který se z veřejného uměleckého života na dlouhá léta téměř vytratil. Jeho tvorbu ovlivnily společenské poměry komunistického Československa, přesto v ní zůstala výrazná potřeba hledat vlastní výtvarný jazyk. Museum Kampa nyní nabízí průřez dílem, které se pohybuje mezi figurací, abstrakcí a představou přírody jako neustále se proměňujícího organismu.
Od člověka k biomorfním strukturám
Expozice mapuje Ševčíkovu tvorbu od 60. let 20. století do roku 2007. Zahrnuje malbu, kresbu, grafiku i plastiku a ukazuje, jak se v průběhu desetiletí proměňoval způsob, jímž autor přemýšlel o člověku a jeho místě ve světě.
V ranějších pracích se objevují figurální a alegorické motivy. Postupně však ustupují tvarům, které připomínají buněčné struktury, rostliny, zárodky nebo jiné přírodní formy. Nejde přitom o jednoduchý příběh postupného odvratu od figurace k abstrakci. Kurátorské pojetí výstavy pracuje spíše s představou emocionální a mentální mapy umělce, který prostřednictvím různých podob hledal podstatu lidské existence.
Mezi ústřední témata patří světlo, růst a zánik, ale také křehkost a neustálá proměna. Ševčíkovy obrazy a objekty tak mohou působit jako záznamy přírodních procesů, které se odehrávají mimo lidské měřítko. Právě v tom spočívá jejich současná působivost: nenabízejí jediný snadno čitelný výklad, ale vybízejí ke klidnému pozorování tvarů, vrstev a vztahů mezi hmotou a prostorem.
Originální „bubliny“ z konce šedesátých let
Samostatnou pozornost si zaslouží objekty označované jako „bubliny“. Ševčík je vytvářel v letech 1968 a 1969 z experimentálního materiálu umaplex. Podle kurátorského pohledu patřily k jeho nejoriginálnějším pracím a zároveň dobře ukazují jeho zájem o neobvyklé materiály, organické tvary a hranici mezi plastikou a obrazem.
Tyto práce vznikaly v době velkého společenského napětí. Výstava proto nepředstavuje Ševčíkovo dílo jen jako sled estetických proměn, ale také jako svědectví o možnostech umělecké práce v konkrétní historické situaci. Autor si vytvářel vlastní prostor pro experiment, i když jeho další cesta nebyla přímočará.
Umělec, kterého přerušila normalizace
Miloš Ševčík se narodil v roce 1939 v Klatovech. Kvůli rodinnému původu nemohl po maturitě ihned nastoupit na vysokou školu, a nejprve proto studoval na střední grafické škole v Praze. Od roku 1958 pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Antonína Strnadela, který absolvoval v roce 1964.
Na konci 60. let byl vnímán jako jeden z výrazných grafiků mladé generace. Období normalizace však jeho veřejné působení zásadně omezilo. Ševčík se stáhl z uměleckého života, věnoval se rodině a pracoval jako propagační grafik. K intenzivní volné tvorbě se ve větší míře vrátil až po roce 1989.
Závěrečná etapa jeho práce nepůsobí jako úplný nový začátek. Spíše v ní znovu ožívají a propojují se motivy, postupy a otázky, k nimž se vracel už dříve. Výstava tak umožňuje sledovat nejen vývoj výtvarného stylu, ale i osobní kontinuitu autora, který navzdory dlouhé přestávce nepřestal hledat.
Z Klatov na pražskou Kampu
Výstava se koná v hlavní budově Musea Kampa v areálu bývalých Sovových mlýnů. Samotné místo, spojené se sbírkou Jana a Medy Mládkových a s českým, slovenským a středoevropským moderním uměním, dává Ševčíkově tvorbě přirozený kontext. Návštěva tak může být zajímavá nejen pro znalce poválečného umění, ale i pro každého, kdo chce poznat méně známou kapitolu české kultury.
Zaznění je otevřeno od 30. května do 13. září 2026. Museum Kampa se nachází na adrese U Sovových mlýnů 503/2 v Praze 1 na Malé Straně. Podle aktuálních návštěvnických informací má otevřeno denně od 10 do 18 hodin, přičemž poslední vstup je možný půl hodiny před zavírací dobou. Vstupné i případné doprovodné programy je vhodné před návštěvou ověřit v aktuálním programu muzea.