Jedno kamenné obloukové přemostění, hluboké údolí a cesta, po níž se kdysi mířilo do Brna. Vysoký most přes Radslavický potok působí jako pozůstatek starého světa, ale jeho podoba je výsledkem několika staletí provozu, povodní a přestaveb. Najdeme jej v obci Petráveč na Vysočině, nikoli přímo ve Velkém Meziříčí, s nímž bývá často spojován.
Od staršího přechodu k mostu z kamene
Most stojí na trase někdejší zemské cesty směrem k Jabloňovu a Brnu. Už před jeho stavbou tu zřejmě bývalo starší přemostění, pravděpodobně dřevěné. Po povodni roku 1591 se město rozhodlo vybudovat odolnější kamennou stavbu. Práce se ujal stavitel Antonín Vlach a most dokončený roku 1593 měl podle dochovaných údajů stát 8 000 zlatých.
Jeho umístění nebylo náhodné. Přemostění umožňovalo překonat hluboké údolí potoka na důležité cestě, která spojovala zdejší kraj s Brnem. Ve druhé polovině 18. století se most stal součástí císařské silnice. Z původního přechodu se tak stal článek významné dopravní trasy, po níž projížděly povozy i formani.
Kámen, cihly a stopy přestaveb
Vysoký most zaujme kombinací lomového kamenného zdiva a cihel. Jeho hlavní oblouk se klene přes údolí, zatímco další části stavby prozrazují, že most nebyl po staletí neměnným dílem. Památkový popis zmiňuje cihlové segmentové oblouky, náběhové rampy ozdobené polosloupy a profilovanou římsu, kterou kryjí kamenné desky.
Také výklad jeho slohové podoby není úplně jednotný. V turistických materiálech se objevuje barokní ráz, památkový popis naopak označuje dnešní tvarosloví za klasicistní. Rozdíl lze chápat jako připomínku postupných úprav, nikoli jako důkaz, že most vznikl v jediné stavební etapě. Jeho dnešní vzhled odráží jak původní konstrukci, tak proměny spojené s údržbou a začleněním do císařské silnice.
Povodně určovaly jeho osud
Voda byla pro most opakovanou zkouškou. Po povodni roku 1706 trvala oprava čtyři roky. Další rozsáhlé práce následovaly po povodni v červenci 1740. Tehdy bylo třeba znovu přivézt značné množství materiálu: dobové údaje uvádějí 204 fůr kamení a 18 fůr dříví, které voda odnesla.
Opravy zatěžovaly městské hospodaření, a tak se na jejich financování podílelo také mýto vybírané z formanských vozů. Most nebyl jen technickou stavbou v krajině, ale i součástí systému, který umožňoval udržovat důležitou cestu v provozu. Právě zprávy o povodních a opravách pomáhají představit si, kolik práce vyžadovalo zachování takového přechodu dlouho před nástupem moderní silniční infrastruktury.
Starý most mimo dnešní hlavní provoz
Veřejné silniční dopravě přestal most sloužit poté, co vznikl nový most a silnice byla napřímena. Dostupné údaje se v přesném datu rozcházejí, proto je bezpečnější mluvit o změně, která nastala ve 30. letech 20. století či v souvislosti s dokončením nové komunikace. Vysoký most tak zůstal svědkem starší trasy, zatímco doprava se přesunula jinam.
Při návštěvě je dobré počítat s tím, že lokalita leží u bývalé silnice v prostoru souvisejícím se skládkou odpadů. Informace z roku 2019 uváděly, že most byl součástí polouzavřeného areálu; aktuální přístup se proto může měnit. Před cestou je vhodné ověřit, zda je vstup povolen, a respektovat případné zákazy. Výška mostu se podle různých popisů pohybuje přibližně mezi deseti a jedenácti metry. I bez přesného měření je zřejmé, proč stavba dostala jméno Vysoký: její oblouk překonává výrazný terénní zlom a připomíná, jak odvážné mohlo být vedení staré cesty krajinou.