Na konci lipové aleje severně od sloupského zámku stojí barokní kaple svatého Jana Nepomuckého. Cesta k ní měří přibližně půl kilometru a vede od zadní brány zámeckého parku. Kaple tak není jen samostatnou památkou v krajině: její poloha i spojení se zámkem připomínají dobu, kdy zdejší panství patřilo rodu Kinských.
Od zámeckého areálu k samostatné kapli
Kapli nechal v letech 1738 až 1740 postavit majitel panství Josef Jan Maxmilián Kinský. Vysvěcena byla roku 1740. Umístění na konci aleje vytváří působivou osu mezi zámeckým parkem a drobnou sakrální stavbou. Při procházce se tak návštěvník může na chvíli vzdálit od zámeckého areálu a vnímat památku v jejím původním krajinném kontextu.
Architektonicky kaple zaujme centrálním osmibokým jádrem. K němu přiléhá obdélný závěr a čtvercové přístavky, které slouží jako oratoř a sakristie. Nejde tedy o jednoduchou jednolodní stavbu, ale o členitý celek, jehož půdorys se od běžné představy malé venkovské kaple odlišuje.
Sochařská výzdoba od Antonína Brauna
Sochařskou výzdobu a vnitřní vybavení vytvořil Antonín Braun, synovec známého sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Jeho práce kapli propojuje s výraznou barokní sochařskou tradicí. Na průčelí se uplatňuje erb Kinských a socha svatého Jana Nepomuckého, patrona, kterému je stavba zasvěcena. Doprovázejí je alegorické postavy Víry a Naděje.
Výzdoba zde plní víc než dekorativní úlohu. Připomíná náboženské poslání kaple, ale také reprezentativní ambice jejích zakladatelů. Erb umístěný na průčelí jasně odkazuje k rodině, která stavbu financovala a která později vtiskla místu další význam. Kaple je tak zároveň projevem barokní zbožnosti i součástí obrazu panství Kinských.
Kaple se proměnila v rodové pohřebiště
Roku 1795 byla stavba upravena na pohřebiště členů rodu Kinských. Její funkce se tím posunula od kaple spojené se zámeckým areálem k rodovému pamětnímu místu. Do kaple byl pohřben také Filip Josef Kinský, který zemřel roku 1827; pohřeb se uskutečnil následující rok.
Tato proměna dává stavbě další vrstvu příběhu. Kaple nebyla pouze místem bohoslužby či zastavení při procházce, ale také prostorem, v němž rod připomínal své zemřelé. Její spojení se zámkem a alejí tak získalo osobnější rozměr: cesta vedla od sídla panství k místu rodové paměti.
Poválečné chátrání a dnešní procházka
Po roce 1945 kaple i její okolí chátraly. Dobové zprávy popisovaly špatný stav stavby a nedostatek prostředků na opravu. Jde však o svědectví o situaci v době jejich vzniku, nikoli o spolehlivý popis současného stavu. Aktuální přístupnost interiéru ani stav cesty se nepodařilo bezpečně potvrdit, proto je vhodné před návštěvou ověřit informace u obce.
Kapli lze zařadit do procházky v okolí sloupského zámku a jeho parku. Zvláštní kouzlo má právě spojení aleje, stavby a krajiny: cesta k památce není dlouhá, přesto pomáhá vnímat, jak byly zámecké sídlo a jeho okolí uspořádány. Na místě se potkává barokní architektura, Braunova sochařská práce i příběh rodu, který Sloupu vtiskl výraznou stopu.