Uprostřed dnešního Podolí se zachoval dům, který vypráví o krajině, jež už téměř zmizela. Neumanka, někdejší viniční usedlost v areálu Ústavu pro péči o matku a dítě, stojí na místě spojeném s vinicemi a příměstským hospodařením. Její příběh propojuje proměny pražského svahu s rodinnou historií i literaturou.
Od Vinice k Neumance
Usedlost se původně nazývala Vinice, později se pro ni vžil název Neumanka. Ve starších pramenech lze narazit také na podobu Najmonka. Samotná stavba je starší než její dnešní klasicistní vzhled: ten získala přibližně kolem roku 1840. Přesné stáří domu dostupné údaje neurčují, a proto je dobré odlišovat vznik stavby od přestavby, která jí dala charakteristickou fasádu.
Podolská stezka spojuje počátky místní vinice s rokem 1361 a s děkanem vyšehradské kapituly Vilémem z Leskova, který ji měl osadit burgundskou révou. Jde o údaj uváděný v regionálním výukovém materiálu, nikoli o informaci potvrzenou v dostupném památkovém záznamu. Připomíná však, jak dlouhá může být historie vinohradnictví v krajině, kterou dnes vnímáme jako součást velkoměsta.
Dům, který se přizpůsobil svahu
Neumanka je jednopatrový dům obdélného půdorysu s osmi okenními osami a valbovou střechou, v níž jsou tři vikýře. Na první pohled působí jako pravidelná klasicistní stavba. Terén ale její podobu mění: západní strana je kvůli svahu dvoupodlažní. Rozdíl mezi jednotlivými průčelími tak není samoúčelným architektonickým efektem, ale přirozenou reakcí na polohu domu.
Na západní fasádě zaujme znaková kartuš umístěná mezi okny prvního poschodí. Jednoduchý detail připomíná, že venkovské usedlosti nebyly jen účelnými hospodářskými objekty, ale také sídly, která vypovídala o postavení svých majitelů. Neumanka stojí při hranici parku, jenž vznikl na místě původních vinic. Dnešní zeleň tak překrývá někdejší podobu svahu, ale zároveň zachovává jeho klidnější, méně městský charakter.
Urbánkovi a román Fany
Roku 1860 koupil usedlost Ferdinand Urbánek, průmyslník, obchodník a cukrovarník. Neumanka se později stala součástí rodinných vzpomínek jeho vnučky Anny Marie Tilschové, spisovatelky, která z domu a zahrady čerpala při psaní románu Fany. Místo tak získává další rozměr: vedle architektonické památky je i jedním z prostředí, které se otisklo do české literatury.
Osobní příběh tu není oddělený od okolní krajiny. Zahrada, dům na svahu a někdejší vinice tvoří celek, který pomáhá představit si Podolí před jeho dnešní proměnou. Dům přežil dobu, kdy se okolí měnilo z příměstské krajiny v součást Prahy, a zachoval tak stopu někdejšího způsobu života.
Neumanka dnes
Národní památkový ústav eviduje Neumanku jako součást areálu Ústavu pro péči o matku a dítě. Památková ochrana platí od 3. května 1964. Její poloha v areálu zdravotnické instituce však neznamená, že je budova běžně přístupná veřejnosti. Dostupné informace nepotvrzují pravidelné prohlídky ani možnost vstupu do interiéru; případnou návštěvu je proto vhodné předem ověřit přímo u instituce.
Neumanka je zajímavá i tehdy, když ji poznáváme jen zvenčí. Nabízí pohled na klasicistní dům utvářený svahem, připomíná vinohradnickou minulost Podolí a spojuje ji s příběhem rodiny i literárním dílem. V rušném městě tak zůstává nenápadným svědkem krajiny, která bývala mnohem venkovštější.