Novobystřické opevnění nebylo pouhou kamennou zdí kolem města. Hradbu doplňoval parkán, příkop, zemní val a také vodní tok, který se stal součástí obranného systému. Některé z těchto prvků lze dodnes hledat především na jižní straně města, třebaže celek už zdaleka nepůsobí jako souvislá pevnostní linie.
Obrana s několika vrstvami
Vznik hradu a souvisejícího opevnění se pojí s pány z Landštejna a klade se před rok 1341. Písemné prameny řadí stavbu hlavní městské hradby do první poloviny 14. století; stejnou dobu podporují také archeologické nálezy. Pevnostní systém tak vyrůstal v období, kdy se města chránila nejen samotným ohrazením, ale i překážkami před ním.
Před hlavní hradbou se rozkládal přibližně pět metrů široký parkán, uzavřený vlastní, nižší zdí. Následoval příkop široký asi deset metrů a sypaný val. Obránci tak měli před hlavní hradbou několik navazujících linií, které zpomalovaly případný útok. Přes parkán vedl kamenný můstek; i ten patří k dochovaným stopám někdejšího uspořádání.
Jižní strana jako nejčitelnější stopa
Nejvýraznější zbytky opevnění se dochovaly na jihu Nové Bystřice. K viditelným prvkům patří část parkánové zdi, můstek i relikty příkopu a valu. Vodní tok, který byl do obrany zapojen, je dnes zatrubněný, takže jeho původní roli si návštěvník musí představit spíš podle celkového uspořádání místa než podle otevřeného koryta.
Další pozůstatky jsou rozptýlené v městské zástavbě. Městský přehled zmiňuje jihovýchodní úsek v zahradě domu č. p. 8 ve Vídeňské ulici, menší část východní linie u domu č. p. 372 a válcovou baštu u jihozápadního nároží domu č. p. 179 v ulici Na Můstku. Některé části se nacházejí také v zahradě fary. Nejde tedy o památku s jedním jasně vymezeným vstupem ani o souvislou prohlídkovou trasu. Protože mohou být zbytky na soukromých pozemcích, je důležité respektovat hranice zahrad a přístup vlastníků.
Hradba pokračuje i pod dnešním městem
Opevnění se připomnělo také při běžných stavebních pracích. V roce 2020 odkryli archeologové při výkopech pro kanalizaci v Lázenské ulici, západně od tehdejšího parkoviště, kratší úsek hlavní městské hradby. Nález ukázal, že středověká fortifikace se skrývá i pod novodobou zástavbou. Nejde však o trvale přístupný návštěvnický exponát, ale o archeologický objev zachycený při výzkumu.
Na některých místech se dochované části opravovaly. Město uvádí obnovy v letech 2006, 2013, 2014 a 2015 a opravu dalšího havarijního úseku v roce 2019. Díky těmto zásahům lze zbytky opevnění lépe vnímat jako součást historické struktury města, nikoli jen jako náhodné zdi mezi domy.
Brány zmizely, město se proměnilo
Městské brány zanikaly postupně. Pražská brána byla zrušena roku 1825 a druhá městská brána v roce 1856. Většina fortifikace zmizela během 19. století, kdy opevnění přestalo odpovídat potřebám rozrůstajícího se města. Tato data se vztahují k branám, nikoli k jednorázovému zbourání všech hradeb: jednotlivé části měly rozdílný osud a některé se zachovaly dodnes.
Procházka po stopách novobystřického opevnění proto není jen hledáním starého zdiva. Ukazuje, jak se město bránilo a jak se jeho někdejší okraj postupně proměnil v součást dnešní zástavby. Právě kombinace hradby, vodního prvku a terénních pozůstatků dává místu zvláštní čitelnost, i když jednotlivé části nejsou všechny snadno přístupné.