V Ústí nad Orlicí si můžete prohlédnout nástroje, které kdysi patřily k běžné práci v domácí tkalcovské světnici, a potom si některé postupy sami vyzkoušet. Právě spojení stálé expozice Textilní Oustí s řemeslnou dílnou dává návštěvě Městského muzea osobitý rozměr: zdejší textilní minulost není jen příběhem strojů a továren, ale také dovedností, které se předávaly z ruky do ruky.
Od domácí světnice k tovární výrobě
Textilnictví patřilo k důležitým řemeslům města dávno před vznikem velkých podniků. Expozice přibližuje prostředí tkalcovské světnice i jednotlivé kroky zpracování vláken a tkaní. K vidění jsou například kolovrat, stav, vochle, trdlice, motovidlo, snovadlo, člunky nebo paprsky. Každý z těchto předmětů připomíná část práce, která se dnes může zdát vzdálená, ale po generace byla součástí každodenního života.
Proměnu řemesla v průmyslové odvětví urychlilo železniční spojení. Dráha z let 1843–1845 a další trať dokončená roku 1874 usnadnily rozvoj tovární výroby, v níž převládlo bavlnářství. Na začátku 20. století si Ústí vysloužilo přezdívku „východočeský Manchester“. Expozice připomíná místní továrníky Hernycha, Janderu, Pollaka a Arntze i podniky, které utvářely hospodářský život města, například UTEX, Perlu, Kovostav a Výzkumný ústav bavlnářský.
Řemeslo, které lze zkusit vlastníma rukama
Stálá textilní řemeslná dílna doplňuje pohled na historické nástroje praktickou zkušeností. Návštěvníci si podle nabídky muzea mohou vyzkoušet skaní na kolovratu, tedy spojování vláken do pevnější příze, i tkaní na velkém nebo stolním stavu. Součástí dílenské práce může být také výroba koberečku.
Taková zkušenost pomáhá pochopit, že hotová látka nevzniká jediným úkonem. Je třeba připravit vlákna, vytvořit přízi a správně uspořádat osnovu, než se začne tkát. Postupy, které na vystavených předmětech působí jako dávno uzavřená kapitola, tak dostávají konkrétní podobu. Muzeum nabízí tematické dílny a kurzy pro školy i veřejnost po předchozí domluvě; zájemci by si měli podmínky ověřit přímo u něj.
Vila, která patří k příběhu
Muzeum sídlí v Hernychově vile na adrese 17. listopadu 72. Dům vznikl v letech 1906–1907 jako rodinné sídlo textilního podnikatele Floriana Hernycha podle plánů firmy Matěj Blecha. Není tedy jen působivou kulisou pro expozici. Je také připomínkou doby, kdy úspěch textilního průmyslu proměňoval podobu města i život jeho obyvatel.
Textilní příběh Ústí se přitom nezastavil u ručních stavů ani u tovární výroby. Ve 20. století město patřilo k významným technologickým centrům textilního průmyslu v Československu. Místní výzkum se spojil také s rotorovým předením, které zrychlilo výrobu příze a ovlivnilo další vývoj oboru. Tradiční textilní průmysl v někdejší podobě z města od 90. let postupně zmizel, jeho stopu však uchovávají nejen muzejní předměty, ale i příběh strojírenství a výzkumu.
Co vědět před návštěvou
Textilní Oustí i řemeslná dílna patří mezi části muzea, které jsou podle jeho informací stále k vidění. Hernychovu vilu najdete na adrese 17. listopadu 72 v Ústí nad Orlicí. Otevírací doba i možnosti dílen se mohou měnit, proto je vhodné před cestou ověřit aktuální informace u muzea. Návštěva potěší každého, koho zajímá, jak se z domácího řemesla stala průmyslová tradice a jak výrazně dokázala ovlivnit celé město.