Jedna liška, která se měla zabydlet ve střítežské myslivně, stála na počátku příběhové cesty vedoucí od lesů u Pavlova až k Janáčkově opeře. Hájenka Lišky Bystroušky proto není jen malebnou stavbou v krajině. Je také místem tradované inspirace, kterou je dobré odlišit od pozdějšího literárního a operního světa.
Od místního vyprávění k Lolkovým kresbám
Příběh se podle tradice váže k lišce, která pobývala ve střítežské myslivně. Revírník Gustav Kořínek o ní vyprávěl malíři Stanislavu Lolkovi. Kořínek se o lišce pravděpodobně dozvěděl od Ferdinanda Mayera, který působil ve Stříteži. Přesné okolnosti nejsou jisté, a tak je namístě mluvit o příběhové tradici, nikoli o bezpečně doloženém životopisu zvířecí předlohy.
Lolek začal příběhy zaznamenávat kresbami už při lesnické praxi v roce 1889. Další, rozsáhlejší soubor vytvořil během studií na pražské akademii v letech 1895 až 1901. Jeho kresby pak přinesl do redakce Lidových novin Bohumil Markalous, známý také jako Jaromír John. Rudolf Těsnohlídek podle nich začal psát povídky, které noviny zveřejňovaly na pokračování od dubna 1920.
Bystrouška z knihy není přesnou mapou Stříteže
Právě tady se příběh rozvětvuje. Těsnohlídek zasadil své vyprávění do okolí Bílovic nad Svitavou, zatímco děj Janáčkovy opery bývá spojován s Hukvaldami. Hájenku ve Stříteži je tedy přesnější chápat jako místo raného inspiračního podnětu a místní tradice, ne jako skutečné dějiště knihy či opery.
Janáček při práci vycházel z Těsnohlídkových textů i Lolkových kreseb. Z celkem 23 kapitol vybral deset a závěr opery upravil. Příhody lišky Bystroušky měly premiéru v Brně 6. listopadu 1924. Z lesního vyprávění se tak postupně stalo dílo, které zná publikum i daleko od kraje, kde se příběhová tradice začala vyprávět.
Hospodářská usedlost v zaniklé osadě
Samotná hájenka má vlastní příběh, nezávislý na slavné lišce. Památkově chráněná je od roku 2014 a v památkovém katalogu je vedena jako myslivna – hájenka. Jde o samostatně stojící zděnou usedlost s uzavřeným čtvercovým dvorem takzvaného hřebečského typu. Dochovaly se obytné i hospodářské části, včetně stodol a dílny. Uspořádání připomíná, že nešlo pouze o lesní obydlí, ale o hospodářský celek.
Hájenka stojí v krajině někdejší Stříteže, osady, která zanikla. Její přesný konec nelze bez výhrad spojovat s jedinou událostí: zdroje se liší v datování i v souvislosti s válečnými konflikty. Při návštěvě tak člověk nevnímá jen architekturu, ale také stopy po sídle, které už v okolních lesích nefunguje jako dřív. Kulturní památkou je rovněž nedaleká křížová cesta s kaplí.
Výlet za příběhem, ne za jistotou otevřených dveří
Hájenka leží mimo souvislou zástavbu v lesní lokalitě u Pavlova. Pro navigaci se uvádí adresa Pavlov 144; lokalita se někdy označuje také jako Svinov, který pod Pavlov náleží. Před cestou je vhodné ověřit aktuální přístup a stav objektu. Informace o posezení, panelech a reliéfu lišky na průčelí pocházejí z místní reportáže z roku 2022, a proto samy o sobě nepotvrzují, že je toto vybavení dnes dostupné.
V roce 2018 město Mohelnice zmiňovalo opravy a záměr otevřít hájenku veřejnosti pro ekologické vzdělávání. Z dostupných informací ale nelze potvrdit, zda a v jakém rozsahu se plán uskutečnil ani zda je přístupný interiér. I bez něj má místo co nabídnout: klid lesní krajiny, dochovanou podobu hospodářské usedlosti a příběh, který se vydal z místní tradice přes kresbu a noviny až na operní jeviště.