V roce 1883 se při bálu v císařském Hofburgu rozsvítilo 500 Edisonových žárovek v křišťálových lustrech. Zakázku, která propojila novou technologii s dekorativním sklem, vyrobila firma Elias Palme z Kamenického Šenova. Právě k tomuto příběhu se vrací instalace „500 světel pro císaře“ v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. V úterý 3. listopadu 2026 ji návštěvníky provede architektka Tereza Šváchová.
Tragédie, která změnila pohled na osvětlení
Za císařskou zakázkou nestojí jen touha po okázalé slavnosti. Důležitou roli sehrál požár vídeňského Ringtheateru z 8. prosince 1881. Tragédie, při níž zahynuly stovky lidí, upozornila na rizika plynového osvětlení, tehdy běžně používaného v divadlech i veřejných prostorách. Císař František Josef I. následně hledal bezpečnější řešení.
Elektrické světlo bylo v té době novinkou, která postupně měnila podobu interiérů i způsob, jakým se v nich lidé pohybovali. Když se o dva roky později v Hofburgu rozzářily žárovky v křišťálových lustrech, nešlo jen o efektní technickou ukázku. Událost spojila moderní vynález s reprezentativním prostředím císařského dvora. Muzeum označuje tyto lustry za jedny z prvních elektrifikovaných svého druhu.
Šenovští skláři u císařského dvora
Výrobcem byla společnost Elias Palme z Kamenického Šenova, města na severu Čech s dlouhou tradicí sklářství a výroby lustrů. Její příběh připomíná, že významné technologické změny nevznikají jen ve velkých centrech. K jejich podobě přispívají také řemeslníci a podniky, které dokážou nové možnosti propojit s vlastní odborností.
Instalace ve Votivním sále ukazuje historický námět současnými prostředky. Vedle satirických koláží TMBK představuje autentický fragment kovového ramene původního lustru. Jeho skleněnou interpretaci vytvořili Petra Matelová a Marek Bartko ze Sklářského Atelieru ve spolupráci s Emilem Kováčem z Novotný Glass. Návštěvník tak může sledovat, jak se odkaz na historický předmět proměňuje v současné výtvarné zpracování.
Od muzejní instalace k záchraně továrny
Součástí příběhu je i Eliáška, torzo továrny na lustry Elias Palme z roku 1905 v Kamenickém Šenově. V roce 2025 ji podle muzea koupil Nadační fond Eliáška a zahájil práce na její záchraně. Pražská výstava tak neukazuje pouze pozoruhodnou zakázku z minulosti, ale otevírá i otázku, jak zachovat místa spojená s českým průmyslovým a řemeslným dědictvím.
Prohlídka se koná 3. listopadu 2026 od 19 hodin v historické budově Uměleckoprůmyslového musea na adrese 17. listopadu 2 v Praze 1; vstup do muzea je podle jeho informací zahradou z ulice Široká 1. Vstup na komentovanou prohlídku je zdarma a muzeum nabízí možnost rezervovat si místo. Instalace ve Votivním sále má být k vidění do 17. listopadu 2026.
Historická budova jako součást návštěvy
Samotné muzeum sídlí v budově navržené Josefem Schulzem, která vznikala v letech 1897 až 1901. Návštěva tak propojuje příběh sklářské výroby a elektrického osvětlení s prostředím, jež patří k pražské architektuře přelomu 19. a 20. století. Prohlídka může zaujmout nejen milovníky designu, ale i ty, kdo chtějí poznat, jak se regionální řemeslo dokázalo prosadit v evropském měřítku.