U jedné studánky čeká kamenné koryto s letopočtem 1808, u jiné kámen připomínající obnovu pramene. Studánková trasa kolem Puntíku u Nového Jičína tak není jen krátkou procházkou lesem. Jednotlivá zastavení propojují místní historii, práci dobrovolníků a výhledy do krajiny, která se během cesty několikrát promění.
Lehká cesta ze Žiliny
Trasa měří přibližně šest kilometrů a její průchod zabere zhruba hodinu a půl. Je hodnocena jako lehká a lze ji projít oběma směry. Doporučená varianta vede od školy v místní části Žilina přes studánky U Mlýnků, Mariánskou, Turistickou, U Kříže, U Ivana a U Sovy až k zastávce U Partyzána.
Výchozí plán trasy najdete u vývěsky v horní části Žiliny, přibližně padesát metrů nad autobusovou zastávkou U Partyzána. Možné je začít také u školy. Nejde však o cestu, která by po celou dobu sledovala běžné turistické značení. Některé úseky vedou po místních stezkách a čekají tu odbočky, proto se vyplatí předem prostudovat popis a místní značení. Trasa vede převážně Žilinou, na chvíli ale zasahuje také do katastru sousední obce Rybí.
Studánky s vlastními příběhy
Jedním z nejvýraznějších zastavení je studánka U Mlýnků. Její kamenné koryto nese letopočet 1808 a podle místního popisu bylo přeneseno z hůře dostupného místa. Dříve sloužilo k napájení dobytka. Dnes připomíná, že prameny měly v krajině praktický význam dávno předtím, než se staly cílem výletů.
U Mariánské studánky se nachází kámen s letopočtem 1919, který se pojí s její větší obnovou. Zajímavý je také kříž u studánky U Kříže: jeho podoba připomíná alpský styl. Na kříži je uveden rok 1933, zatímco kámen u nedaleké studánky nese letopočet 1931. Tyto letopočty dokládají místní paměť, samy o sobě však přesně neurčují vznik všech prvků.
Názvy pramenů jako U Ivana nebo U Sovy dodávají trase osobitý charakter. Ne všechny studánky musí být za každé návštěvy stejně vydatné či upravené. U vody proto nelze automaticky předpokládat, že je vhodná k pití; její kvalitu ani pitnost dostupné informace nepotvrzují.
Obnova, která dala místu novou cestu
Podobu trasy pomohl vytvořit Klub rodáků a přátel Nového Jičína. Dobrovolníci se nepustili jen do úprav samotných studánek, ale také do jejich okolí a spojovacích stezek. Jednotlivá místa propojuje keramické značení s popisky, které vznikaly ve Středisku volného času FOKUS v Novém Jičíně.
Právě péče místních dává výletu další rozměr. Studánky tu nejsou oddělenými body na mapě, ale zastaveními na cestě, kterou někdo postupně znovu zpřístupnil. Člověk si při chůzi všímá nejen pramenů, ale i toho, jak se mění lesní zákoutí a drobné prvky kolem nich.
Výhledy a praktické plánování
Mezi lesními úseky se otevírají pohledy na Nový Jičín a Oderské vrchy. Za dobré viditelnosti se mohou objevit také Jeseníky. Z dalších míst trasy lze zahlédnout beskydské hřebeny, Štramberk nebo Příbor, případně i Frýdek-Místek. Rozhledy nejsou zaručené při každém počasí, ale právě střídání lesa a otevřenější krajiny patří k tomu, co dělá procházku zajímavou.
Na trase není občerstvení, proto je dobré vzít si s sebou pití a malou svačinu. Popisy zmiňují možnosti občerstvení v okolí některých úseků, jejich dostupnost je však vhodné ověřit před výletem. Kdo si chce cestu prodloužit, může zvolit návrat přes Lamberk; kratší varianta vede po asfaltové silnici zpět do Žiliny k mateřské škole. Studánková trasa tak může být samostatným nenáročným výletem i začátkem delšího poznávání okolí Nového Jičína.