Porcelánová panenka z první vitríny není jen jedním z mnoha exponátů. Rodina Žůrkových ji zdědila po praprababičce a právě tento předmět se stal jednou z hlavních inspirací pro sbírání hraček. Starou rodinnou fotografii, na níž je praprababička s panenkou zachycena přibližně kolem roku 1911, doplňuje samotná hračka. V lednickém muzeu se tak historie nezačíná anonymním letopočtem, ale příběhem, který se předává v jedné rodině.
Sbírka, která začala doma
Soukromé Muzeum hraček sídlí v centru Lednice, v původně rodinném domě na Pekařské ulici. Otevřelo na jaře 2014 a jeho základem je sbírka rodiny Žůrkových. Sběratelské nadšení podněcovaly také návštěvy jiných muzeí a bleších trhů, na nichž se staré hračky mohou objevit vedle předmětů každodenní potřeby.
Provozovatelé uvádějí, že kolekce čítá více než tisíc hraček datovaných od roku 1789 do roku 1990. Tak široké časové rozpětí dovoluje nahlížet na proměny dětství napříč generacemi. Hračka tu není jen vzpomínkou na vlastní pokoj nebo prázdniny; připomíná také dobu, kdy vznikla, materiály dostupné výrobcům i představy dospělých o tom, čím si děti mají hrát.
Od porcelánu k Matchboxům
V expozici se potkávají předměty z různých období i z různých materiálů. Obecní přehled a katalog muzeí zmiňují například puzzle z 19. století, panenky, cínové vojáčky, staré medvídky, hračky ze socialistické éry nebo modely Matchbox. Pro návštěvníky tak může být zajímavé sledovat, jak se měnil vzhled hraček i způsob jejich výroby a jak se v nich odrážel svět, v němž vyrůstaly celé generace.
Mezi exponáty, na které muzeum zvlášť upozorňuje, patří Barbie ze 60. let a Laterna Magica z roku 1860. Každý z těchto předmětů ukazuje jinou podobu hry a jiný vztah k technice, designu či módě. Vedle nich mají místo i hračky, které mohou návštěvníkům připomenout vlastní dětství. Právě střídání dávných a relativně nedávných předmětů dává sbírce osobní rozměr: pro jednoho je exponátem historická panenka, pro druhého třeba model autíčka, který znal z domova.
Nejen co je hračka, ale také komu patřila
Muzeum se podle provozovatelů věnuje nejen samotným předmětům, ale i tomu, jak vznikaly, z čeho se vyráběly a co vypovídají o své době. Důležité jsou také příběhy, které se s jednotlivými kusy pojí. U rodinné porcelánové panenky je původ zřejmý: známe její místo v rodinné paměti a víme, že se dědila. U dalších hraček může právě hledání jejich původu proměnit obyčejnou prohlídku ve chvíli, kdy člověk začne přemýšlet, kdo si s nimi kdysi hrál.
Sběratelská práce přitom nekončí vystavením současné kolekce. Rodina podle svých informací dál hledá starší hračky a nabízí jejich přijetí do sbírky, případně odkup či pomoc s určením předmětu. Zájemci mohou poslat fotografie. Staré hračky tak dostávají možnost dalšího života a jejich majitelé se mohou dozvědět, co vlastně uchovávali.
Návštěva v centru Lednice
Muzeum najdete na adrese Pekařská 13, nikoli v areálu lednického zámku. Otevírací doba i vstupné se mohou měnit; obecní přehled uváděl sezónní provoz a doporučoval mimo sezonu ověřit aktuální informace přímo u muzea. Před cestou je proto rozumné zkontrolovat současné podmínky nebo se domluvit telefonicky či e-mailem.
Při návštěvě Lednice může muzeum nabídnout jiný pohled na místo známé především zámkem a jeho okolím. Místo rozlehlých zahrad tu čekají drobné předměty, které se vejdou do vitríny, ale nesou v sobě dlouhé časové období i osobní vzpomínky. A někdy stačí jediná zděděná panenka, aby se z rodinné památky stala začátkem sbírky, o kterou se mohou podělit i další návštěvníci.