Jen málokterá olomoucká památka spojuje architekturu, sochařství, řemeslo a městské dějiny tak výrazně jako sloup Nejsvětější Trojice. Monument uprostřed Horního náměstí měří podle Národního památkového ústavu 32,25 metru a jeho kruhová základna má v průměru 17 metrů. Od roku 2000 je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Barokní monument jako dílo několika generací
Stavba probíhala v letech 1716 až 1754. S její koncepcí je spojen kamenický mistr Václav Render, po jehož smrti v roce 1733 pokračovali František Thoneck, Jan Václav Rokický a Ignác Rokický. Na bohaté sochařské výzdobě se významně podíleli Filip Sattler a Ondřej Zahner.
Výsledkem je mimořádně soustředěná kompozice. Sloup zdobí 18 soch světců, 12 figur světlonošů a 12 reliéfů s polopostavami apoštolů. Nad nimi se nachází sousoší Nanebevzetí Panny Marie a úplný vrchol tvoří Nejsvětější Trojice. Obě vrcholová sousoší jsou zhotovena z pozlaceného měděného plechu, který se v jinak převážně kamenném díle výrazně uplatňuje.
Za pozornost stojí také centrální kaple vestavěná přímo do spodní části sloupu. Právě spojení monumentálního architektonického tělesa, rozsáhlé sochařské výzdoby, kovových prvků a kaple uvnitř patří k tomu, co olomoucký monument odlišuje od jiných barokních sloupů. Městský turistický portál jej charakterizuje jako největší seskupení barokních soch v rámci jediné skulptury ve střední Evropě.
Poděkování, symbol města i připomínka obléhání
Sloup vznikl jako projev náboženské úcty a poděkování za odvrácení morové epidemie. Vysvěcen byl roku 1754 za účasti císařovny Marie Terezie. Pro obyvatele Olomouce se postupně stal nejen výrazem barokní zbožnosti, ale také důležitou součástí identity města.
Historické události připomíná i pozlacená replika dělové koule. Odkazuje na pruské obléhání Olomouce v roce 1758. Podle městských materiálů byl sloup během ostřelování zasažen, avšak po prosbách měšťanů zůstal stát. Dnes je tento detail jedním z nenápadných prvků, kterých si návštěvník při běžném pohledu nemusí všimnout.
Proč patří mezi památky UNESCO
UNESCO oceňuje olomoucký sloup jako mimořádný příklad moravského baroka a výrazný středoevropský doklad tohoto typu monumentu. Jeho hodnota nespočívá pouze ve výšce nebo v množství soch. Výjimečné je především propojení architektonického a urbanistického řešení se sochařskou výzdobou i svědectví o barokní náboženské kultuře ve střední Evropě.
Významná je také jeho autenticita. Současná podoba věrně odpovídá původnímu návrhu a v minulosti byla nahrazena pouze jedna poškozená socha světlonoše přesnou kamennou replikou. Komplexní restaurování před současným zásahem proběhlo v letech 1999 až 2001.
Obnova odhalila schránku i prostor pod kaplí
Rozsáhlé restaurování začalo na jaře 2024 po monitorovacích měřeních, která ukázala potřebu významného zásahu. Náklady město odhaduje na 30 milionů korun, přičemž většinu způsobilých výdajů má pokrýt dotace z ITI Olomoucké aglomerace. Restaurátorské práce vede akademický sochař René Tikal a týkají se kamenných i zlacených částí památky.
Obnova přinesla také několik překvapení. Ve vrcholovém sousoší byla nalezena časová schránka. Ještě pozoruhodnější objev čekal restaurátory pod podlahou kaple. Už v roce 2001 tam průzkumná kamera zachytila neznámý prostor, teprve v květnu 2025 však byla rozebrána část podlahy a 3. září do dutiny sestoupil archeolog Richard Zatloukal.
Kruhový prostor má průměr 209 centimetrů, je zaklenutý cihlovou klenbou a uvnitř dosahuje výšky 127 centimetrů. Byly zde odebrány vzorky stavební suti, uhlíků a malt. Účel dutiny zatím není definitivně objasněn. Dosavadní výklad ji spojuje především s konstrukčním postupem při stavbě klenby a s odstraňováním dřevěného lešení.
Co si při návštěvě nenechat ujít
Sloup je volně viditelný na Horním náměstí, kde jeho okolí doplňuje olomoucká radnice s orlojem, Arionova kašna a další historická zástavba. Při prohlídce se vyplatí obejít monument ze všech stran a sledovat nejen velké sochy, ale i reliéfy, pozlacené detaily a rozdíly mezi kamennými a kovovými částmi.
Obnova podle aktuálních městských informací pokračuje i po odstranění hlavního lešení. Práce se týkají spodní části památky, kaple, balustrády, schodišťových stupňů a osvětlení a jejich dokončení je plánováno v průběhu roku 2026, respektive podle aktuálního postupu zásahu. Dostupnost kaple a případná omezení je proto vhodné před návštěvou ověřit. Pro zájemce je k dispozici také virtuální prohlídka a 3D model sloupu.