V okolí Pánovy březiny se potkávají dvě podoby minulosti. Jednu tvoří pověsti spojené s tajemným lesem, druhou nenápadné, ale odborně evidované pozůstatky zaniklé vesnice Janovičky. Kdo sem zavítá, nenajde upravený památkový areál ani dochované domy. Krajina však uchovává stopy toho, jak se tu kdysi žilo a hospodařilo.
Ves, kterou připomínají kameny a vlny v terénu
Janovičky stály v prostoru mezi Mukařovem, Babicemi a Vojkovem. Dnes je připomíná také místní název Janovice. Archeologicky evidované území leží na katastru Babic, mezi Mukařovem a Babicemi, západně od silnice spojující obce. V širším okolí jsou patrné terénní tvary, které odborníci spojují s někdejším osídlením a využíváním krajiny.
V místě samotné vsi už nestojí žádné budovy. Pozorný návštěvník může v lese zahlédnout terénní vlny a skupiny kamenů, které jsou pozůstatky usedlostí. Zachovala se také hráz rybníka; pod ní mohl stávat mlýn. V širším archeologicky evidovaném území jsou rozpoznatelné relikty hrází tří rybníků, ty však nelze bez dalšího ztotožňovat s jedinou lokalitou u vesnice.
Čtyři stavby před zánikem
Podle údajů Muzea Říčany byly kolem roku 1620 v Janovičkách čtyři stavby: tři usedlosti a hospoda. Ves během třicetileté války vypálili Švédové a znovu osídlena už nebyla. Přesný rok jejího zániku není doložen. Z někdejšího sídla tak zůstala především krajina, která se postupně proměnila v les.
S Janovičkami se spojuje také tradice hrnčířské výroby. Je ale namístě brát ji s rezervou: vzhledem k malé velikosti vsi není rozsáhlá produkce keramiky příliš pravděpodobná. Příběh někdejšího místa tak nestojí na jistotě, že tu fungovala velká dílna, ale na drobných stopách osídlení a hospodaření, které lze číst v terénu.
Pověsti a nejasný původ názvu
Pánova březina je spojována s místními pověstmi, jejichž příběhy nelze zaměňovat za ověřené historické události. Zajímavost místa spočívá právě v kontrastu mezi folklorem a hmatatelnějšími doklady života v Janovičkách. Zatímco vyprávění o tajemném lese patří k místní paměti, terénní relikty a evidence archeologického území nabízejí konkrétnější vodítka k minulosti.
V okolí vede také Zelená cesta, spojovaná se zastavením u Pánovy březiny. Podél cesty směrem k Mukařovu rostou v řadě staré túje. Původ názvu cesty ani jeho vazbu na Pánovu březinu se však nepodařilo historicky objasnit. I tato nejasnost připomíná, že krajinná jména často uchovávají příběhy, jejichž počátek už nelze spolehlivě určit.
Místo k tichému a šetrnému poznávání
Janovičky jsou chráněnou kulturní památkou od roku 1987 a jejich území je zároveň vedeno jako archeologicky významná lokalita. Nejde o běžně přístupnou expozici s vyznačenými základy domů, proto se vyplatí postupovat pomalu a všímat si změn v terénu. Skupiny kamenů, mělké vlny a hráz mohou na první pohled působit nenápadně, v krajině však představují hlavní svědectví o někdejší vsi.
Při návštěvě nic nevykopávejte, neodnášejte kameny ani jinak nenarušujte terén. Právě zachování těchto drobných stop umožňuje, aby krajina dál vyprávěla o vesnici, která zmizela před staletími.